Badatelé Bible

Odpovídají této interpretaci Kristova vzkříšení nějaké evangelijní údaje? Najdeme zde pro ně nějakou podporu? Podívejme se, zda-li nám něco nenapoví další události. Ihned poté Ježíš odchází na poušť …

„Tu přišla jeho matka a jeho bratři, a když stáli venku, poslali k němu, aby ho zavolali. Právě kolem něho seděl zástup a tak mu řekli: „Pohleď tvá matka a tvoji bratři tě venku hledají.“ Ale odpověděl jim a řekl: „Kdo je má matka a moji bratři?" A když se rozhlédl po těch, kteří kolem něho seděli v kruhu, řekl: „Podívejte se, má matka a moji bratři!“. (Mar 3:31-34)

„Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: „Nemají víno.“ Ale Ježíš jí řekl: „Co s tebou mám společného, ženo? Má hodina ještě nepřišla." (Jan 2:4)

Poznámka: Nad tímto Ježíšovým výrokem se pozastavují i mnozí biblisté. V dnešní době uvolněné morálky možná takový výrok zní banálně. V dobovém židovském prostředí silných rodinných vazeb a úcty k rodičům je takové vyjádření něco skandálního. Marie by se musela dopustit něčeho velmi zlého, (pak by se matky jakoby zříkal), nebo to signalizuje něco abnormálního v Ježíšově nitru. Otázka je co. Podobně překvapuje i odmítnutí matky s bratry. Úcta k rodině jako k instituci byla v židovském prostředí součást zbožnosti (což platí pro křesťanství rovněž). Navíc šlo o rodinu bez otce, kde Ježíš jako nejstarší syn přebíral úlohu hlavy rodiny.

S Ježíšem se zde zjevně něco děje. Jako by najednou ztrácel citové vazby k vlastní rodině. Marie sice po Ježíši požaduje něco proti jeho vůli, ale to na tak příkrou reakci rozhodně nestačí. Ježíš musel jednat pod tlakem nějakých velmi silných (nebo nových?) emocí … Rozvzpomíná se snad na svůj dávný život, kdy Marie skutečně nebyla jeho matkou … ?

Vzpomeňme na jeho rovněž emotivní reakci při zpochybňování jeho slov farizeji, kdy jim vmetl do tváře na židovské poměry neuvěřitelnou drzost: „Dříve než byl Abraham, byl jsem já …“ nebo podle některých překladatelů dokonce „já jsem …“

Poznámka: Je nutno přiznat, že z psychologického (případně biologického) hlediska nemáme pro takovéto vzkříšení (vtělení) naprosto žádný dostupný podklad. Jde o záležitost, která se zcela vymyká běžné zkušenosti. Nepočítáme ani s tím, že takový podklad je současná věda schopná poskytnout. Judeo-křesťanské náboženství si nicméně během své historie muselo poradit s mnohem větším množstvím rozumem tehdy nevysvětlitelných problémů a překlenovalo je vírou nebo různými mystickými představami. Tomu se skutečně nelze divit - lidský duch neodbytně touží alespoň po nějaké odpovědi. Nám zatím rovněž nezbývá než překlenout tento schodek poznání vírou, protože zkušenost nás stále učí, že Bible skutečně nemluví „jen tak do větru“. A naše poznání - to není konečné

Ježíš neměl zde na zemi rovnocenného partnera, který by mu rozuměl. S obrovským emočním tlakem, který na něj doléhal, se musel vyrovnávat většinou sám. Jeho situace byla nesmírně náročná. Ve chvílích nejtěžších se mohl obracet jedině ke svému Otci:

„Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království." (Iz 9:5; EP)

„Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; a na rameni bude mít knížecí panství. A jeho jméno bude nazváno Podivuhodný rádce, Silný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“ (Iz 9:6)

Poznámka: Všimněme si, že se nám tu objevuje totožný paradox, jako v případě Ježíše - kořen a (zároveň) výhonek. Rodí se zde dítě, které rovnou dostává jméno Otec, a to dokonce Věčný !!!

„Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj. Nedávám vám jej způsobem, kterým jej dává svět. Ať se vaše srdce neznepokojuje ani nesvírá strachem.“ (Jan 14:27; výrok Ježíše při poslední večeři před jeho odchodem)

Jak jsme se již zmiňovali, apoštol Pavel zřejmě dostal informace, o kterých tehdy nemohl hovořit otevřeně. V textu, který bychom nyní rádi uvedli, je poukaz na informace podobného charakteru. Biblisté stejně jako nejstarší tradice se sice svorně shodují na tom, že dopis Židům nepochází od Pavla, tedy že dopis není přímo z jeho pera, ale obsahově jde bezesporu o Pavlovu školu. Zde jde o poukaz na informace týkající se přímo Krista, a možná nejde ani o informace přímo „zatajené“, jako spíše těžko pochopitelné nebo těžko „stravitelné“:

„Máme o něm [Kristu] mnoho co říci, ale je těžké to vysvětlit, protože jste otupěli ve svém slyšení. Ačkoliv byste totiž skutečně měli být vzhledem k času učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo vyučoval od počátku základním věcem Božích posvátných prohlášení. A stali jste se jakoby těmi, kdo potřebují mléko, a ne hutný pokrm. Kdokoliv se totiž účastní na mléku, není seznámen se slovem spravedlnosti, protože je nemluvně. Ale hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ (Žid 5:12-14)

„Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře - ne ovšem moudrosti tohoto věku, či vládců tohoto věku, spějících k záhubě, nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky určil pro naše oslavení.“ (1Kor 2:6,7)

Jak to vypadá, z tohoto vlastně staronového pojetí vzkříšení by mohl vyplývat i historicky tolik diskutovaný Ježíšův přívlastek monogenes^{Pojem monogenes se ale v Písmech objevuje ve dvou případech. Jednou jako „prvorozený z mrtvých“ (což platí Kristu) a podruhé jako „prvorozený všeho stvoření“, což platí nějaké vyšší bytosti (Otec) minimálně ze druhých nebes. Viz překladatelsky problémová stať v Kolosanům 1:15-20}.

Znovu se zde připomíná stejný motiv - Kristovo Boží synovství (dokonce prvorozenství) klade poselství evangelia jako důkaz jeho vzkříšení^{Už samotný pojem „prvorozený z mrtvých“ v sobě obsahuje obě nerozdělitelné složky: rodí se zde Syn a z mrtvých lze povstat jedině vzkříšením. Bible bývá ve svých pojmech překvapivě přesná.}.

Kapitola 9. JEŽÍŠ KRISTUS - 3.část