Badatelé Bible

Celý proces nápravy a budování lidské civilizace, respektive jejího vzorového jádra - židovského národa, je v Písmech prorocky znázorněn stavbou chrámu.

Na spasitele lidstva je v tomto obrazu aplikován princip základního (prvního) kamene a úhelného (posledního) kamene celého projektu, jenž se v tomto historickém mezníku dovršil na Ježíši Kristu.

„Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech: „Kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal nejvyšším rohovým kamenem. Stalo se to od JHWH a je to obdivuhodné v našich očích?“ (Mat 21:42)

„…a byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, přičemž Kristus Ježíš je sám základním (a) rohovým kamenem.“ (Ef 2:20)

Poznámka: Spojka (a) je naše vsuvka. Jde totiž skutečně o dva kameny - základní (PRVNÍ) a úhelný, nebo-li rohový (POSLEDNÍ). Základní kámen v stavební konstrukci prostě nemůže být „nejvyšší rohový kámen“ (rohový vazník), protože je v základech stavby. Někteří překladatelé, vědomi si toho problému, řeší překlad tohoto zdánlivě nesmyslného textu různým způsobem.

Znovu se nám zde tento motiv připomíná - jako další z řady a opět v nové podobě:

Text Efezským pokračuje a rozvíjí námět základního a úhelného kamene takto:

„Ve spojení s ním roste celá harmonicky spojená stavba ve svatý chrám pro JHWH. Ve spojení s ním jste také vy dohromady budováni v místo, které by Bůh obýval duchem.“ (Ef 2:21)

Podle biblického podání se celá historie lidstva vztahuje k následujícímu ději:

Na sklonku prvního světa (starého, předpotopního věku), v době úplného morálního zhroucení, bylo upuštěno od totální likvidace lidstva při potopě na základě existence jediného nadějného lidského jedince - Henocha.

„Vždyť víte, že od neplodného způsobu chování … jste nebyli osvobozeni … zlatem či stříbrem, ale bylo to drahocennou krví jako bezvadného a neposkvrněného beránka, totiž Kristovou. Byl ovšem předem známý před založením světa, ale byl učiněn zjevným na konci časů kvůli vám.“ (1Pe 1:18-20)

Jeho genetický potomek Noe byl ponechán jako nová setba pro obnovu lidstva - založení světa (nového, současného). Byl vytvořen plán kultivace (výchovy a zároveň nápravy) lidstva a stanoven časový limit (první důkazní mezník), na jehož hranici se měla potvrdit nebo vyvrátit životaschopnost lidské civilizace - schopnost trvalého pozitivního rozvoje.

Důkazní materiál měl poskytnout vzorový národ, který byl dlouhodobě připravován a duchovně zušlechťován, aby byl schopen přijmout a realizovat ideu projektu kvalitativně vyššího, duchovně trvale udržitelného rozvoje společnosti.

„A to je základ pro soud, že světlo přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo, neboť jejich skutky byly ničemné.“ (Jan 3:19)

Plán nápravy byl sice obsahem prakticky všech starověkých teokracií, ale favoritem s vyšším posláním v tomto procesu byl hebrejský národ, který se měl stát národem vzorovým a světlem pro všechno ostatní lidstvo.

„… a prostřednictvím tvého (Abrahamova) semene si určitě budou žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 26:4)

„Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení… „ (Římanům 9:4 EP)

Idea vychází z předpokladu, že pokud této kvality byl schopen dosáhnout jeden člověk, je to důkazem perspektivní schopnosti všech ostatních, kteří jsou jednak jeho potomky a jednak jsou stejného druhu.

On je pouze prvním, a je jen otázkou času, kdy se k prvnímu přidají další a potvrdí tak správnost celé ideje.

„Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.“ (Řím 8:19-21, EP)

Tím se měla prokázat úspěšnost lidstva a funkčnost celého procesu, jenž zahrnuje jak nápravu, tak zároveň trasu původního projektu.

Mise Ježíše Nazaretského se však setkala s velkým neúspěchem - dlouho připravovaný židovský národ myšlenky tohoto vizionáře nepřijal.

„Pravé světlo, které svítí lidem všeho druhu, mělo přijít na svět. Byl ve světě a svět začal existovat skrze něj, ale svět ho neznal. Přišel do svého vlastního domova, ale jeho vlastní lid ho nepřijal.“ (Jan 1:9-11)

Zájem nebes na úspěchu lidstva byl ovšem obrovský. Celá mise proto musela modifikována a byl vytvořen náhradní nouzový plán o němž ještě budeme podrobně hovořit.

Takto shrnuto vypadá (podle našeho současného chápání) náčrt Božího posvátného tajemství skrytého od počátku v Kristu o němž píše Pavel:

„Stal jsem se jejím (církve) služebníkem, jak mi to uložil Bůh podle svého záměru, aby se na vás naplnilo Boží slovo, tajemství, které po věky a po celá pokolení bylo skryto, ale nyní je zjeveno jeho svatému lidu. Bůh jim chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu.“ (Kol 1:25-27; EP)

Motivy tohoto tajemství - realizace ideje světla, tzv. Božího království na zemi - jsou obsahem Kristových podobenství. Význam tohoto „tajemství“ se pravděpodobně dotýká až druhých nebes. Bude to námět jedné z následujících kapitol.

Kapitola 9. JEŽÍŠ KRISTUS - 4.část