Kapitola 16. CYKLY JHWH DNÍ A NOCÍ

L
idské dějiny, jak známo, se vyvíjejí po spirále. Vývoj společnosti má své cykly. Každý začíná vždy nějakým počátkem (založením), vytýčením cílů, zvolením prostředků k jejich dosažení a jejich realizací.
Na počátku je taková společnost úspěšná a zažívá rozmach. Je budována s velkým elánem a stojí-li na zdravých základech, zažívá velikou perspektivu.
V procesu dalšího vývoje však dochází k postupné mravní „únavě“ - k otupení původně proklamovaných spravedlivých norem, které právě způsobily takové uvolnění duchovní síly ve společnosti a její růst.
Přehlíží se fakt, že spravedlnost je tmelem každé společnosti. Dochází k nekontrolovanému přesouvání moci, k jejímu zneužívání, k sobeckému a bezohlednému obohacování vládnoucích vrstev a k falešnému pocitu jistoty z dosažených úspěchů.
V tomto stavu je již naše modelová společnost za svým zenitem a pomalu ale jistě spěje ke svému zániku, či v lepším a vzácném případě k reformě a obrodě.
LIDSKÁ SPOLEČNOST A BIBLICKÁ PROROCTVÍ
 Kniha Zjevení popisuje tento cyklus jako známou alegorii čtyř biblických jezdců:
 
 
„A  hle,  bílý  kůň,  a na něm jezdec s lukem; byl mu dán věnec dobyvatele, aby vyjel a dobýval … “
„A vyšel jiný, ohnivě zbarvený kůň; a tomu jenž na něm seděl, bylo dáno, aby odňal ze země mír, takže měli jeden druhého pobíjet; a byl mu dán velký meč … “
„A pohleď, černý kůň a jezdec měl v ruce váhy. A z kruhu těch  čtyř bytostí jsem slyšel hlas: “Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech.“ A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: „Pojď.“
„A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním.“  ( Zj 6:2-8; EP).
Hebrejští proroci, inspirováni chováním JHWH o těchto cyklech velmi dobře věděli a na základě dlouhodobých pozorování byli schopni sestavovat poměrně přesné prognózy vývoje společnosti. Snažili se varovat a zachránit společnost před nejhorším a přimět ji k reformě.
Apokalyptičtí jezdci
„Svrchovaný Pán JHWH totiž neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům.“ (Am 3:7).
„Když začal Ješurun tučnět, pak kopal. Ztučněl jsi, ztloustl jsi, přecpal ses. Opustil tedy Boha, který ho udělal, a opovrhl Skálou své záchrany.“ (5M 32:15)
„Jak se jen to věrné městečko stalo prostitutkou! Bylo plné smyslu pro právo; pobývala v něm spravedlnost, ale nyní vrahové.“ (Iz 1:21)
„Budou koně běhat po skalním útesu, anebo [tam] bude někdo orat se skotem? Vždyť jste  obrátili právo v jedovatou rostlinu a plody spravedlnosti v pelyněk … .“ (Am 6:12)
ZLOMOVÁ OBDOBÍ - APOKALYPSY
Na základech zchátralých říší nebo odštěpením se od upadajících pak vznikaly nové říše obnoveného ducha - obnovené síly, čerpající ze zkušeností předešlého správního systému. Takový princip velmi připomíná řeckou alegorii Fénixe vstávajícího z vlastního popela.
Každý správní systém potřebuje stát na nějakém funkčním, duchovním základě, zachovávajícím alespoň nejzákladnější principy práva a spravedlnosti. Jen tak umožňuje svým členům (a v případě velmocí i svým satelitům) naplnění jejich potřeb nebo jim alespoň dát naději.
Samoúčelná morálka a tzv. moralizování - rádoby po vzoru Božích proroků - je jen žalostným nepochopením těchto principů.
Absolvováním každého takového cyklu se lidská společnost dostává na vývojově vyšší úroveň, poněvadž čerpá z předešlých zkušeností. Bohužel se přelomy těchto cyklů zpravidla neobejdou bez velmi bolestných, ba často až katastrofických událostí - zhroucení ekonomického a bezpečnostního systému, což býval ve starověku podnět pro invazi nájezdníků, kteří jen dovršili dílo zkázy.
Taková mimořádně stresová situace měla dále dopad na zdravotní stav (imunitu) jednotlivých členů populace, následkem čehož docházelo k šíření morových nákaz - systém se pak hroutí na mnoha úrovních.
V tomto výchovném systému, systému poznání dobra a zla, nastoleném na počátku, má lidstvo procházet těmito velmi bolestnými cykly tak dlouho, dokud nepochopí, že mravnost a spravedlnost jsou naprosto nezbytné pro optimální fungování společnosti, pro její udržitelný rozvoj  a že je nelze do nekonečna obcházet.
Poznámka: Moderní levicová hnutí (komunismus, nacismus), ač se nám nelíbí pro příkrost svého jednání a nerespektování demokratických principů, dosáhly svých přechodných úspěchů poukazem na tento mimořádně závažný fakt. Jsou jakýmsi mementem - jakýmsi „bičem Božím“ pro příliš liberální demokracie. Západní demokracie, ačkoliv se ohání právem, je v konečném důsledku krajně nespravedlivá Jedinou omluvou je fakt, že se doposud nepodařilo vytvořit fungující spravedlivý ekonomický systém. V kapitalistickém  systému neexistuje zábrana proti extrémní kumulaci majetku a tím pádem i moci. Tím se kruh uzavírá a demokracie hubí sama sebe.   v přerozdělování peněz, podobně jako všechny předešlé aristokratické systémy.                 
CYKLY VĚKŮ
Jak jsme o tom již hovořili, Písma dělí lidské dějiny do velmi dlouhých (délkově zpravidla předem neurčených) časových období. V hebrejštině se nám tak objevuje termín ´olam. V řečtině jsou jeho obdobou pojmy aión a kosmos.
      Oba tyto řecké pojmy jsou jak výrazy pro ona velmi dlouhá období, tak i pro svět (lidské uspořádání), který dané období reprezentuje. Překlad Nového světa je proto celkem vhodně překládá jako „systémy věcí“, ve smyslu - správní systémy věcí lidských.
Víme minimálně o třech takových světech - věk předpotopní, věk židovský a věk křesťanský. Podobně bychom mohli předpokládat ještě další věk - mezidobí od potopy do založení izraelského národa.
Obávaný konec „světa“ pak pochopitelně neznamená konec lidstva, ale konec takového věku (světa) a začátek věku nového.  
SROVNÁNÍ PARALELNÍCH JEVŮ SMLUVNÍCH OBDOBÍ
Počínaje Abrahamem uzavírá Bůh JHWH s lidmi smlouvy. Ty mu dávají právní podklad pro výchovné působení a intervence v rámci smluvního lidu.
      Proběhla již celkem dvě smluvní období - období 1. smlouvy (židovský věk) a období 2. smlouvy (křesťanský věk).
      V těchto obdobích přebírá Boží lid odpovědnost za správu svých věcí - je mu dána autorita, politická moc. Jeho činnost je proto dopředu důsledně připravována, průběžně kontrolována a při selhávání je tento lid trestán.
Poznámka: Tyto tresty z božího stanoviska nejsou chápány jako akt pomsty nebo satisfakce poškozených, ale výhradně jako prostředek nápravy trestaných.
Po proběhnutí dvou smluvních období by logicky nyní měla následovat další, v pořadí již třetí smlouva. Podíváme se nyní, zda-li pro její příchod existují v Písmech nějaké podklady. Provedeme srovnání dvou již prakticky uplynulých smluvních období a obdobných jevů předznamenávajících příchod období třetího.    
1. SMLOUVA
  1. Smluvní národ má čtyři sta let přípravného (výchovného) období, kdy je veden k pokoře.
    2. „Bůh nadto mluvil v tom smyslu, že jeho (Abrahamovo) semeno bude cizími usedlíky v cizí zemi a [lidé] je zotročí a budou [je] trápit po čtyři sta let.“ (Sk 7:6)
  2. Národ připravený k duchovnímu zrození je přirovnán k dítěti: „Tak řekl Jehova: „Izrael je můj syn, můj prvorozený.“ (2M 4:22).
  3. Vystupuje posel smlouvy ve funkci krále (Mojžíš) s partnerem ve funkci velekněze (Áron).
  4. Dochází k uzavření smlouvy připodobněné k manželství. „Tvůj vznešený původce je totiž tvým manželským vlastníkem. JHWH vojsk je jeho jméno.“  (Iz 54:5,6)
  5. Nevěrný lid je symbolizován nevěstkou. „Jak se jen to věrné městečko (Jeruzalém) stalo prostitutkou! Bylo plné smyslu pro právo …“ (Iz 1:21)
  6. Začíná výstavba symbolického Božího domu reprezentovaného stánkem úmluvy, později chrámem - Šalomounův chrám.
  7. Boží lid a jeho struktura je symbolizován svícnem (2M 25:31,32,37).
2.část