Kapitola 16. CYKLY JHWH DNÍ A NOCÍ - 2.část

2. SMLOUVA
  1. Smluvní lid má čtyř sta let přípravného období, kdy je veden k pokoře. Křesťané byli cca 300 let pronásledování a vražděni římskou mocí (období mučedníků). Teprve po Nicejském koncilu (r. 324) došlo k obratu. Správu říše postupně převzali v ponicejském období.
  2. Duchovně se rodící národ je přirovnán k dítěti: „... dříve než ji zachvátily porodní křeče, povila (dcera Sionu) pacholíka.“ (Iz 66:7).
  3. Vystupuje posel smlouvy podle precedentu Mojžíše (Ježíš Kristus) s partnerem podle precedentu Eliáše (Jan Křtitel). Ježíšův výrok o Janu Křtiteli: „a chcete-li to přijmout: On je Elijáš, který je určen, aby přišel.“ (Mat 11:14) A Petr k Židům v chrámu:
    4. „Mojžíš opravdu řekl: „JHWH Bůh vám vzbudí z vašich bratrů proroka, jako jsem já. Budete mu naslouchat podle všeho, co vám říká.“ (Sk 3:22)
  4. Dochází k uzavření smlouvy znázorněné sňatkem: „A Ježíš jim řekl: "Mohou se snad přátelé ženicha postit, zatímco je ženich s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit. Ale přijdou dny, kdy jim ženich bude odňat, a potom se budou ten den postit.“ (Mar 2:19)
  5. Nevěrný lid je symbolizován nevěstkou:
    6. „A přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek, mluvil se mnou a řekl: "Pojď, chci ti ukázat soud nad velkou nevěstkou, která sedí na mnohých vodách, …“ (Zj 17:1)
  6. Začíná výstavba Božího domu - duchovního chrámu - jímž je církev, Kristovo tělo.
    7. „… sami jste také budováni jako živé kameny, duchovní dům pro účel svatého kněžstva, abyste obětovali duchovní oběti přijatelné Bohu prostřednictvím Ježíše Krista.“ (1Pe 2:5)
    „Ve spojení s ním roste celá harmonicky spojená stavba ve svatý chrám pro JHWH. Ve spojení s ním jste také vy dohromady budováni v místo, které by Bůh obýval duchem.“ (Ef 2:21)
  7. Struktura Božího lidu je symbolizována svícny (Zj 2:1).
3. SMLOUVA
  1. Smluvní lid by měl absolvovat čtyři sta let přípravného období, kdy je v porobě veden k pokoře (r. 1620 bitva na Bílé hoře?). K uzavření třetí smlouvy by pak mohlo dojít někdy po roce 2020.
  2. Duchovně se rodící národ je opět přirovnán k narození dítěte:
    3.  „Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech... A drak se postavil před ženu (Boží lid - církev), aby pohltil její dítě, jakmile se narodí.“ (Zj 12:1-5)
  3. Vystupuje posel smlouvy:
    4. „A chci způsobit, aby moji dva  svědkové prorokovali  oblečeni v pytlovině  tisíc dvě stě šedesát dnů. Ti jsou [znázorněni] dvěma olivovníky  a dvěma svícny  a stojí před Pánem země. … Ti mají autoritu zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršelo, a mají autoritu nad vodami, aby je změnili v krev a aby stíhali zemi všemožnými ranami, kdykoli si přejí.“ (Mojžíš a Elijáš 3. smlouvy Zj 11:3-5)
  4. Dochází k uzavření smlouvy znázorněné sňatkem.
    5. „Sami buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu ihned otevřeli, až přijde a zaklepe.“ (Luk 12:36)
    „Pohleď, stojím u dveří a klepu. Jestliže někdo slyší můj hlas a otevře dveře, chci vejít do jeho domu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zj 3:19)  “Radujme se a překypujme radostí a vzdejme mu slávu, protože přišla Beránkova svatba a jeho manželka se připravila.“ (Zj 19:7)
  5. O nevěře Božího smluvního lidu ve třetí smlouvě již není zmínka.
  6. Je dokončena stavba duchovního chrámu z lidských myslí a srdcí, obývaného Božím duchem. Tradiční náboženství používající rituální předměty, chrámy a symboly je zrušeno. Začíná fungovat nehierarchicky uspořádaná vláda pomazaných křesťanů a Židů (tzv. duchovní Izrael). Bůh je uctíván již výhradně duchem a pravdou.   
    7. „A neviděl jsem v něm chrám, neboť jeho chrámem je JHWH Bůh, Všemohoucí, a také Beránek.“
     (Zj 21:22)
  7. Struktura Božího lidu je symbolizována svícnem. (Zach 4:2,3)
CYKLY JHWH DNÍ A NOCÍ
V tradičním chápání je den Páně spojován s koncem světa, posledním soudem jakožto jakýmsi jedinečným a neopakovatelným fenoménem kdesi v budoucnu. Srovnejme ale následující texty:
„JHWH (Jehovův) velký den je blízko. Je blízko a velice spěchá. Zvuk JHWH dne je hořký. Silný muž tam vydává výkřik.“ (Sof 1:14)
„Pohleď, přichází JHWH den, krutý rozlícením i hořícím hněvem, aby učinil z té země předmět úžasu a aby z ní vyhladil [její] hříšníky.“ (Iz 13:9)
„Zástupy, zástupy jsou v nížině rozhodnutí, neboť JHWH den je blízko v nížině rozhodnutí.“ (Joel 3:14)
„Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice…“
(Zj 1:10; EP)
Podle výše uvedených textů to vypadá spíše tak, že podobných dnů JHWH byla celá řada, což vyvolává otázku, zda i tento křesťanský den Páně (ve Zjevení uváděný jak proroctví do budoucna)  není spíše jedním z řady obdobných. Takový den byl aktuálně ohlašován už za proroků Sofonijáše, Izajáše, Joela, a bezesporu tenkrát i proběhl.
DEN JHWH V DOBĚ KRISTOVĚ
Podobně v době Ježíšově a v době apoštolské probíhal takový den JHWH jak se svým soudem (posledním soudem dané éry),
„A to je základ pro soud, že světlo přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo, protože jejich skutky byly ničemné. Kdo totiž provádí podlé věci, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány. Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem." (Jan 3:19,20, 21),
tak i se svým trestem, k němu došlo v roce 70 n. l. zničením Jeruzaléma Římany:
„Sekera  již leží u kořene stromů; každý strom tedy, který nenese znamenité ovoce, má být poražen a hozen do ohně.“ (slova Jana Křtitele o příchodu JHWH soudu, Mat 3:10)
„Má svou lopatu k převívání v ruce, aby úplně vyčistil svůj mlat a shromáždil pšenici do zásobárny, ale plevy spálí ohněm, který nemůže být uhašen." (slova Jana Křtitele o Kristu, Luk 3:17)
V rámci dlouhých časových cyklů - věků, totiž probíhají kratší cykly, tzv. dni a noci Páně (JHWH).
„Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nemůže pracovat.“ (slova Ježíše Krista, Jan 9:4)
Tyto cykly odpovídají zákonitým společenským cyklům vývojové spirály, jak jsme o nich hovořily na začátku kapitoly.
Jako typický příklad takového kratšího cyklu bychom mohli uvést dřívější dobytí Jeruzaléma Babyloňany a odvlečení Židů do vyhnanství v době proroků Daniele a Ezekiele. Dále, každý velký přelom věků (´olam, aion) je v případě smluvního lidu přirozeně doprovázen fenoménem JHWH dne.
V dobách duchovního úpadku Izraele docházelo k oslabení soudržnosti a bojeschopnosti celého národa, čímž se Izraelské království stávalo lákavou kořistí pro okolní národy. Za takové situace byla Izraeli odnímána ochrana nebes a celá situace byla využita jako precedent trestu a jako zúčtování v JHWH dni. V Izraeli byli povoláváni nebo sami povstávali osvícení muži - proroci, aby varovali národ před blížícím se trestem a  pokusili se národ přimět k nápravě.
SHRNUTÍ
JHWH (Pánův nebo později Kristův) den byla tedy obecně období aktivity, ve kterém JHWH zasahoval do událostí na zemi. Bůh buď schvaloval výsledek vývoje, nebo prováděl soud, trestal neschválené a vynucoval si nápravu věcí.
Časová mezidobí mezi těmito vrcholy jsou časem jeho pomazaných lidských služebníků, kteří jsou „světlem“ v jeho noci, (období JHWH pasivity) a jsou symbolizováni svícnem.
JHWH ponechával většinu času na zemi lidské vlády, a to i ve smluvním lidu. Od počátku sice používal tzv. hierarchických organizací, ale jeho cílem je vychovat postupně lidstvo k jakési autonomii nebo až demokracii. Ponechává proto lidem co nejdéle samosprávu, (ovšem s tím, že jim potvrzuje pravidla).
Po určité době přichází kontrolovat výsledek. Před tím nechává o svém plánovaném příchodu varovat své služebníky, nechává zvěstovat o svém záměru, a vybírá ty z lidí, kteří mu vyhovují. Rozděluje své služebníky na přijatelné a nepřijatelné. Přichází trest jako prostředek nápravy a přijatelným ukazuje způsob záchrany. Po vykonaném trestu (přirozené následky chybného jednání lidí) dostávají přijatelní nové příkazy, nové podmínky a prostředky (uzavření smlouvy). Potom JHWH opět „poodstoupí“ a sleduje další vývoj.