Badatelé Bible

Víme o existenci krále v úrovni druhých nebes, a proto na tohoto pomazaného cheruba zbývá už jen jedna funkce - funkce velekněze. Bible tedy velmi překvapivě vysvětluje, že tento Satan je partnerem Krále JHWH zástupů. Jde o pomazanou dvojici král - velekněz v úrovni 2. nebes. Zároveň je s ním ale v právní při a právě v této při je jeho odpůrcem - což je v původním jazyce význam slova „satan“.

„Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy." [Iz 6:3; EP]

Jiný detail sporů byl zjeven proroku Zacharjášovi. Je to alegorie na velekněze Jošuu, který se vrátil z vyhnanství v Babylonu s úkolem obnovit JHWH chrám v Jeruzalémě. Jošua zde představuje předobraz biblického Henocha alias Melkisedeka, který, jak víme, byl na počátku klíčovou postavou sporu o člověka:

„Potom mi ukázal velekněze Jošuu, jak stojí před JHWH poslem, a po pravici stál satan, aby proti němu vznesl žalobu (dosl. aby mu odporoval). JHWH však satanovi řekl: „JHWH ti dává důtku, satane, důtku tu dává JHWH, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohně?“ Jošua totiž, jak stál před poslem, byl oblečen do špinavého šatu. A JHWH se obrátil k těm, kteří tu před ním stáli: „Svlékněte z něho ten špinavý šat. … Nuže slyš, veleknězi Jošuo,… že přivedu svého služebníka zvaného Výhonek“ (Zach 3:1-4,8)

Moc tohoto cheruba tedy vyplývá z jeho „velekněžské“ kompetence. V druhých nebesích měl totiž zastávat nejvyšší správní funkci a starat se o duchovní sféru a výchovu. Těchto svých schopností a zkušeností měl při stvoření lidstva využít k jejich výchově, správě a ochraně.

Poznámka: Platí zde samozřejmě pravidlo vzájemného neovlivňování kultur. Působení nebes, a tedy i působení toho cheruba, muselo být vždy nepřímé - pouze garanční, poradenské nebo nějak zprostředkované - pomocí proroků, králů a velekněží nebo dokonce prostřednictvím andělů.

Během historie však padlo podezření a postupně se začalo prokazovat, že tato vysoce postavená bytost má nějaké skryté pohnutky a sabotuje vývoj lidstva. Žádný nezákonný postup mu však dlouho nebyl prokázán. Jeho postavení bylo dlouho neotřesitelné.

Vypadá to tak, že pravděpodobně velmi záhy z nějakého důvodu začal odporovat vyšší ideji světla a začal zastávat původní metody - cosi, co bychom mohli nazvat jen tmou, jakkoliv se snad snažil tyto postupy modifikovat. Tma potom představuje cosi předchozího, ve skutečnosti stagnujícího, co vyšší nebesa pociťovala nutnost změnit, a proto přistoupila k novému stvoření - lidské civilizaci.

Pokud by se tedy Satan snažil použít při výchově lidstva staré ověřené postupy, (byť jakkoliv modifikované), nedostával by se do žádného rozporu s principy JHWH a byl by zcela z obliga. Naopak - těšil by se z jistot konzervativního přístupu, což by mu zajišťovalo zcela suverénní postavení - neúspěch je vždy snadnější shodit na nedokonalost nových, a tedy neověřených postupů.

Viděli jsme, že už jeho ignorace výsledků Melkisedeka (alegorického velekněze Jošui^{Jde o obdobu hebrejského jména Jozue, jehož latinské forma je Jesus a česká Ježíš. Shoda jmen této historické postavy s Ježíšem Nazaretským bude ale nejspíš náhodná.}) mu přinesla ostré pokárání druhých nebes. Ale teprve na duchovní selhání židovského národa (za jehož výchovu byl Satan přímo odpovědný) a patrně i ignoraci Kristovy slávy v době vystoupení Ježíše Nazaretského, zareagovala druhá nebesa jeho energickým odmítnutím.

„Nyní je souzen tento svět^{Je nutno si uvědomit, že Ježíš byl pravověrný Žid. V universalistickém duchu Nového zákona ještě nevystupoval. V židovském vidění byl Izrael a Jeruzalém střed světa. Navíc se zde hovoří spíše o věku, éře (kosmos) a jejím soudu. Ježíš hovoří a soudu židovské éry.}, nyní bude panovník tohoto věku vyvržen ven.“ (Jan 12:31)

Satan ale toto odmítnutí nerespektoval. Pustil se do přímé konfrontace jak s vyššími nebesy, tak s lidstvem - ztrácí nejen svoji velekněžskou autoritu, ale i své právní postavení Odpůrce a stává se v očích vyšších nebes už jen Ďáblem, což v řečtině znamená pomlouvač.

Jenže jak jsme se již zmiňovali, nejvíce nedůvěřiví vůči lidstvu byli vždy andělé prvních nebes - malakim. Tato nebesa jsou nám vývojově i fyziologicky nejblíže, a tudíž mají vůči zemi nejkonkrétnější pravomoci. Mohou se od lidstva nejvíce naučit - v případě úspěchu, ale mohou se jím také cítit nejvíce ohroženi - v případě neúspěchu. Jejich obavy jsou pochopitelné - lidstvo se paradoxně projevilo jako mimořádně agresivní druh.

Poznámka: Všimněme si, že Pavel pokud hovoří o veličinách nepozemského původu nepoužívá termín „nebeský“, což jak jsme vysvětlovali, může být ie alegorie pozemských mocenských atributů (lidské vlády). Používá zde nedvojznačný termín „nadzemský“. (V řečtině je zde termín překládaný také jako duchové povětří, vzduchu.) Čili zde hovoří skutečně o vlivu moci nepocházející ze země.

Proces jeho pádu má podle prognóz Nejvyšších nebes pokračovat dále, podle toho, jak bude narůstat část lidstva dosahující stanovených duchovních a mravních limitů. I v těchto nebesích bude přibývat zastánců ideje světla, což povede k vyhrocení situace, kterou ještě můžeme v budoucnosti očekávat:

„A v nebi vypukla válka: Michael a jeho andělé vedli bitvu s drakem a drak a jeho andělé vedli bitvu, ale nezískal převahu, ani již pro ně nebylo nalezeno místo v nebi. Velký drak byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi; byl svržen a jeho andělé byli svrženi s ním.“

Satan tedy sice v jedněch nebesích o svoji slávu přišel, ale v dalších mu zůstala zachována. Proto by mu lidé měli být stále povinni tuto slávu formálně přiznávat. Zní to možná neuvěřitelně, ale Písma tento závěr potvrzují.

Jeho spor tehdy ještě zdaleka nebyl rozhodnut na všech úrovních a protože první nebesa jsou nám lidem de facto mnohem blíže než druhá, jeho vliv proto mohl být tímto sestupem paradoxně citelnější než kdy dříve.

„Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským^{Opět nadpozemský, nikoliv nebeský.} mocnostem (dosl. slávám) se rouhají. A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neodvážil se nad ním vynést zatracující soud, ale řekl: „Potrestej tě JHWH.“ Tito však se rouhají tomu, co neznají … „ (Juda 8-10; EP)

Pozornému čtenáři neunikne, kam Juda zařazuje Ďábla - mezi „slávy“, což byl výraz pro nebeské (andělské) mocnosti. Judův výrok je zdánlivě anachronický, protože v době, o které píše, Satan ještě Ďáblem nebyl. Tímto anachronickým označením ale vztahuje tento respekt na svoji dobu a na své současníky, jimž psal.

Satan je obecně považován za ztělesnění zla, ničemnosti a vší špatnosti. To je ovšem velmi ubohá tradiční představa a je v příkrém rozporu se všemi biblickými informacemi, které o něm máme. Za prvé je vyloučeno, aby si tak ničemná postava získala byť jen sebemenší vliv a respekt v úrovních nebes. Taková bytost by se zcela zdiskreditovala a byla by okamžitě zneškodněna. Že jej lidsky chápeme jako zlého, je dáno naším úhlem pohledu - jak stále otevřeněji a aktivněji vystupoval vůči lidstvu v konečném důsledku v jeho neprospěch.

Chápeme jej tak také především díky mimořádně fundovanému posudku jeho osoby, který ale máme jen díky vyjádření vyšších nebes. Takto zkušenou a vyspělou bytost prostě nelze posuzovat lidskými měřítky. V našich lidských poměrech by bezesporu exceloval ve všech ohledech. A kohokoliv z lidí by takříkajíc „strčil do kapsy“.

„Vy jste ze svého otce ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah (jiní překládají zabiják) od počátku a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44, Český studijní překlad)

Na jiném místě Ježíš říká svá známá slova - „Já jsem ta cesta, pravda a život.“ - kdy hovoří o ideji Logu, jejímž byl ztělesněním. Ale jak si lze povšimnout, tyto hodnoty jsou přesným opakem toho, co vytýká Ďáblu. Čili Satan popíral od počátku této cesty jak její pravdivost, tak i život, který z ní vyplýval. Tak připravil o život, jenž byl pro ně původně připraven, miliony lidí.

Jde o odmítnutí velmi sofistikovaného programu, jehož hloubku a složitost si my lidé, při naší úrovni znalostí, stále ještě nejsme schopni vůbec představit. Nejde tedy o nějakou primitivní formu lži^{V židovském prostředí je vícero pojmů pro lež a nabývají různých poloh od zlomyslné lži až po omyl. Satan je otcem spíše jakési pomýlenosti, či ještě lépe vyjádřeno jakési zcestnosti, (podobně jako např. Adolf Hitler), pevně a velmi racionálně přesvědčený o své pravdě a vycházející z velmi pádných argumentů a informací. Ježíš totiž tvrdí, že nemůže mluvit jinak, protože mluví ze svého vlastního … čili jakoby ze své vlastní povahy nebo podstaty. Nepůjde tudíž o lež v našem slova smyslu. Tomu, co tvrdí, pravděpodobně sám věří. Problém jeho osobnosti je nejspíše zjednodušen pro naše lidské chápání.} nebo vraždy. Jde o spor na mimořádně vysoké úrovni znalostí a o selhání komunikace vysoce vyspělých inteligencí s dalekosáhlými a tragickými důsledky. Je nutné si uvědomit na jak vysoké úrovni tento proces probíhá.

Teprve až v konfrontaci s fenoménem Ježíš se v úrovni 2. nebes prokázalo^{3. nebesa kupodivu znala tento výsledek již mnohem dříve díky své o řád vyšší vyspělosti a zkušenosti. Zmínili jsme již jeho znění u proroka Ezekiele. Patrně zde sehrálo roli autorství, a tedy i důkladná znalost celého Projektu lidstva. Mentální schopnosti 3. nebes jsou samozřejmě nepochopitelné jak pro lidi, tak dokonce i pro 2. nebesa. V tak vysokou schopnost a fundovanost 3. nebes patrně nevěřil ani Satan, a proto se mohl domnívat, že mu jeho plán vyjde a stejně i předpokládat, že prognózy 3. nebes se prostě nenaplní. Pravděpodobně nikdy předtím nedošlo k takové konfrontaci idejí a nebyla s tím zřejmě žádná zkušenost.}, že tento Satan musí mít skutečně ještě i nějaké skryté pohnutky a že tedy pravděpodobně nejedná férově.

To mělo ovšem v takto velkolepém projektu a při takto vysokém postavení, jaké Satan zastával, následky nedozírného rozsahu. Následky protínající horizonty všech tří civilizací - 2. nebes, 1. nebes a téměř fatální následky pro civilizaci lidskou. Proto tak rozhořčený, velmi emotivní a zcela oprávněný Ježíšův odsudek.

Kapitola 14. ĎÁBEL - 2.část