DOBÝVÁNÍ SVĚTOVÉ MOCI NEVOJENSKÝMI PROSTŘEDKY - 4. část
Jde o dobývání světové moci rovněž nevojenskými prostředky - v tomto případě sice transcendentní, ale duchovně silnou státotvornou ideou. Text protoevangelia zaznamenaného u Zacharjáše 4:6 se naplnil. Z důvodu jednoduchosti a úspory vynecháváme i velmi zajímavý široký kontext verše:
„Nato mi řekl: ´Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.´“ (EP)
Tím ovšem mocenský konflikt nekončí. Židé se stále považují za vyvolený národ a stále spoléhají na Boží zaslíbení. Podle slov apoštola Pavla dokonce oprávněně. Pavel v dopise Římanům podrobně vysvětluje celou problematiku transferu moci. Židovská moc je téma této kapitoly, proto stať uvedeme téměř celou:
„Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou praotcové, z nichž rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen. … Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, jak je psáno: ´Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben….´ Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. … Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? ´Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!´ Jakou však dostal odpověď? ´Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´ A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. … Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí, … Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost Židů. Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve až se všichni obrátí? …Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve. Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! Řekneš snad: ´Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.´ Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu. Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří! Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ´Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.´ Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.“ (Římanům 9:4 až 11:29, EP, výňatek ze stati dopisu)
Bůh Izraele
Otázkou ovšem zůstává, kdo vlastně zůstal Bohem Izraele, když Elohim JHWH se rozdělili a milosrdný Bůh (říkejme mu Otec) si vychovává nový lid? Jak rozumět Pavlovu:
„Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, … pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.“
Odpověď nejspíš nebude úplně jednoduchá. Každé z těchto božstev pochopitelně pozměnilo původní kurz (původní plán výchovy Zákonem selhal). V případě křesťanského Boha je změna charakteru zcela evidentní a teology stále přetřásaný problém. Bůh, jemuž ale zůstává moc nad světem, byl ve vyšších nebesích degradován, následkem čehož už nemůže nosit jméno JHWH:
„Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.“ (Jan 12:31, EP)
Jeho nevraživost a aktivita vůči lidstvu se ale naopak vystupňovala:
„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.“ (Lukáš 22:31, EP)
Z textu je patrné, že Jeho pravomoc je skutečně veliká a On sám se cítí být rovněž povolán k výchově a nápravě lidstva (je původním veleknězem). Ovšem v duchu odlišné ideje a metody:
„A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla;“ (2. Korintským 11:14, EP)
„Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v [moci toho] ničemného.“ 1. Jana 5:19, PNS)
„Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.“ (Římanům 13:1,2, EP)
„…vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně.“ (1. Korintským 5:5, EP)
Ačkoliv řecká písma satana titulují nelichotivě (jde o pohled z naší strany), je zde znát velký respekt ap. Pavla vůči moci a odpovědnosti Boha tohoto světa - zcela pochopitelně (viz kap. 14. Ďábel, studie Projekt lidstvo). Odpověď na otázku, jak je to tedy s Bohem židovského národa, by mohli naznačit následující verše:
„Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.“ (2. Korintským 4:4, EP)
Text hovoří spíše obecně o všech lidech vně tehdejšího křesťanského uspořádání. Křesťané ale museli být z tzv. tmy (autority tmy) vyňati Kristovou obětí:
„On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.“ (Koloským 1:13, EP)
Z toho tedy logicky plyne, že „nevěřící“ Židé rovněž zůstali vně, jako všichni ostatní - v moci Boha tohoto světa (který ale na počátku byl součástí JHWH, čili je to vlastně v jistém smyslu Bůh Židů).
Pavel v již citovaném dopise Římanům vysvětluje, že vzhledem k evangeliu jsou vůči Bohu (tedy Otci) nepřátelští. Přechodně tedy musí spadat pod jurisdikci světového Boha - prošli plánovanou převýchovou, diasporou a tresty (pogromy a tzv. holocaust) a proto se na ně pravděpodobně vztahují starozákonní zaslíbení. Na program Boha Otce to ale nevypadá.
Otázkou zůstává, zda Židé sami mají ještě sehrát nějakou úlohu v plánu Boha (Otce) nebo zda se „neodvolatelná povolání“ a Pavlem proklamovaný návrat Boha k Židům nenaplňuje jen v této epizodě uchopení světové moci, předcházející návratu Syna Člověka. Zde je třeba být ještě opatrnými. Problém může být v překladu z řečtiny nebo i v našem současném porozumění. Jde o záležitost mimořádné závažnosti. Sionisté mohou být přicházejícím Antikristem, ale Židé jako takoví jím být nemusejí. Mohou být v určitém okamžiku obráceni a pracovat ve prospěch přicházejícího „nebeského království“ - vlády třetí smlouvy. Maurice Joly mohl být stejně tak dobře sionista, jenž si něco uvědomil a pohnulo se v něm svědomí - koneckonců odešel ze světa sebevraždou.
Pro judaismus v křesťanské éře se stalo charakteristickým rozšiřování svatých spisů - Talmudu, rabínská učení, rozšiřování a prohlubování učenosti a moudrosti. Vrcholem židovství se ale zdá být tajemná, mystická ba až okultní Kabala. Ta už je satanismu poměrně blízko.
Židé mají před křesťany v kontinuálním pozorování světa, sbírání zkušeností a rozvíjení racionálních úvah náskok asi 2000 let. Jejich znalosti lidské povahy a zákonitostí běhu světa jsou obdivuhodné. Právě tyto vědomosti jsou jim nástrojem k dosažení světové moci.
Král Tyru
Zajímavou nadčasovou paralelu nám ukazuje prorok Ezekiel, jenž popisuje satana jako alegorického krále Tyru. Aby takovou alegorii bylo možné vytvořit, musel tento král odpovídat podobnému modelu vývoje nebo charakteru jako satan:
„Lidský synu, řekni tyrskému vévodovi: Toto praví Panovník Hospodin: Ve svém domýšlivém srdci si říkáš: »Jsem Bůh, sedím na božském trůnu v srdci moří.« Jsi člověk, a ne Bůh, i když své srdce vydáváš za srdce božské! Svou moudrostí a rozumností ses domohl blahobytu, do svých pokladnic jsi získal zlato a stříbro. Množstvím své moudrosti i svými obchody jsi rozhojnil svůj blahobyt a pro ten tvůj blahobyt se tvé srdce stalo domýšlivým. Lidský synu, začni žalozpěv nad tyrským králem. Zapěj o něm: Toto praví Panovník Hospodin: Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen. Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost. Pro množství tvých obchodů se tvé nitro naplnilo násilím a ty jsi zhřešil. I skolím tě, srazím z hory Boží, cherube ochránce, vyhladím tě zprostředka ohnivých kamenů. Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost, svrhnu tě k zemi, dám tě za podívanou králům. Množstvím svých nepravostí, nepoctivostí svých obchodů jsi znesvětil své svatyně. Způsobím, že z tvého středu vyšlehne oheň a stráví tě, pohodím tě na zem jako popel před očima všech, kdo tě spatří.“ (Ezechiel 28:2-18, EP)
Fénicie
Tyrus byl centrem fénické říše. Féničané byli průbojní námořní obchodníci, jejichž vliv sahal mezi roky 1550 - 300 př. n. l. přes celé Středozemní moře. Nebyla to říše v pravém slova smyslu, ale spíše komplex autonomních městských států. Etnikum není jednoznačné - patrně šlo původně o skupinu složenou z lidí více národů sdružených společnou aktivitou. Byla to kulturní a ekonomická velmoc. Mimořádné na ní je to, že se její moc neopírala o vlastní silnou armádu, ale o ekonomiku. Vojensky byli chráněni spíše národy, se kterými obchodovali.
Fernand Braudel nazval Fénicii ve svém díle „Civilisation matérielle économie et kapitalisme“ raným příkladem „světové ekonomiky“ uvnitř jednoho impéria obklopeného jinými státními celky.
Uvádí se, že obchodovali i s Británií, odkud dováželi cín. Nelze to ale prokázat. Jako jedni z prvních začali s širokým užíváním písma, podobně jako Židé. Ve svém domovském území se věnovali pastevectví, podobně jako Židé. Oba národy byly příbuzné, semitské. Fénická kultura měla velký dopad na ostatní středomořské kultury doby železné - export kultury.
Vzestup prestiže a moci Féničanů paradoxně umožnily útoky „mořských národů“. Nápor těchto nájezdníků silně poznamenal mocenskou strukturu v celé oblasti, neboť na jistý čas výrazně oslabil tradiční velmoci. Fénicie, která ležela na křižovatce obchodních cest a která byla prakticky mostem mezi kulturami Evropy, Asie i Afriky, se dokázala vzpamatovat zřejmě nejrychleji a dočasného mocenského vakua bezezbytku využít.
Vzhledem k babylonské konkurenci na východě se Féničané byli nuceni poohlížet po nových obchodních možnostech na západě. Féničané postupně využívali absence obchodní konkurence v tomto směru; nejprve převzali obchodní cesty oslabených Egypťanů, úpadek moci mykénských Řeků pak umožnil vznik dálkového obchodu ve Středomoří.
V 11. století př. Kr. Féničané začali zakládat vlastní kupecké osady na pobřeží podél obchodních cest. První zámořská kolonie - Kition - byla založena na Kypru, kde se nacházela významná ložiska mědi. Tuto praxi souhrnně nazýváme fénickou kolonizací Středomoří. V polovině 11. století př. Kr. se těžiště moci přesunulo do Tyru. Tyros se rozkládal na opevněném ostrově při pobřeží a díky této poloze byl téměř nedobytný. Na vrchol Tyros přivedla expanzivní politika krále Hirama I. (vládl 980 - 947 př. Kr.) který si podrobil téměř celou Fénicii. Hiram se dokonce podílel na stavbě Prvního (Šalamounova) Chrámu, když roku 965 př. Kr. poslal (za úplatu ve formě území) do Jeruzaléma řemeslníky a materiál na stavbu.
Fénické obchodní stanice a kolonie (= faktorie) roztroušené od Kypru až po Hispánii, byly námořními základnami a trhy zboží pro místní obyvatelstvo. Měly vlastní infrastrukturu a instituce, formálně však byly podřízeny svým mateřským městům. Féničané ale nikdy neusilovali o soužití s domorodým obyvatelstvem; množili se jen mezi sebou a zachovávali si svůj jazyk i kulturu.
Svobodní zednáři
Pokud bychom se tedy zeptali, odkud by Židé mohli čerpat inspiraci pro své ekonomické či dokonce mocenské ambice, Fénicie s její starověkou praxí a zkušeností je hned po ruce. Jde o vyzkoušený, osvědčený a velmi úspěšný ekonomický model.
Jen pro zajímavost - podle Sergeje Niluse, prvního vydavatele Sionských protokolů, symbolický had sionismu začíná právě u krále Šalamouna. Šalamoun a další židovští učenci měli již v roce 929 před Kristem vymyslet teoretický plán na mírové dobytí celého světa Sionem. A podle zednářské chrámové legendy se původ zednářství odvozuje rovněž přesně z této doby - právě od Hirama Abiffa, stavitele Šalomounova chrámu. David, Šalomoun i Hiram byli podle 1. Královské ve velmi dobrém přátelském vztahu.
„Týrský král Chíram poslal k Šalomounovi své služebníky, neboť uslyšel, že ho pomazali za krále namísto jeho otce. Chíram byl totiž přítelem Davidovým po všechna léta. Když Chíram uslyšel Šalomounova slova, velmi se zaradoval a řekl: ´Požehnán buď dnes JHWH, že dal Davidovi moudrého syna, aby vládl nad tímto početným lidem.´ A Chíram poslal Šalomounovi poselství: ´Slyšel jsem, co jsi mi vzkázal. Pokud jde o dřevo cedrové a cypřišové, vyhovím každému tvému přání.´“ (1. Královská 5:15, 21,22, EP)
Přičemž právě svobodné zednářství (židozednářství) má být podle konspiračních teoretiků „tažným koněm“ pracujícím po staletí na ovládnutí světa.
Jakkoliv to působí fantasticky, všechny historické, politické i biblické indicie do sebe velmi dobře zapadají.
Tajná okultní sdružení
Minimálně od počátku 20. století se v nejvyšších vládních kruzích západní civilizace (USA, Velká Británie a další) pravděpodobně dějí věci, kterým se slušný, racionálně smýšlející člověk prostě zdráhá uvěřit. Působí to jako zprávy z bulváru té nejnižší kategorie. Čili předpokládejme raději, že to přeci jen není pravda. Nicméně zprávy přicházejí už i od solidních investigativních žurnalistů a objevují se i v mainstreamových zdrojích. Proto se o některých alespoň zmíníme. Do jisté míry tyto zprávy přeci jen korespondují s celou probíranou problematikou.
Jisté zdroje totiž tvrdí, že mnohé špičky světového politického a společenského života prochází kromě nelegálních setkání i podivnými zasvěcovacími obřady tajných spolků, pěstujících okultní vědy (především židovskou kabalu) a dokonce satanismus. Uveďme například televizní dokumentární cyklus „Tajná společenství - Současnost“. Jde o čtvrtý a poslední díl cyklu, který uvádí např. spolek Scull & bones (lebka a hnáty) provádějící výběr adeptů a okultní zasvěcovací rituály na prestižní univerzitě v Yalle, dále se hovoří o pravidelných setkáních skupiny Bilderberg Group a dalších orgánech budoucí moci Nového světového řádu.
Za zmínku stojí určitě i politolog Daniel Solis, přednášející na pražské Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů. Tento člověk hovoří zcela otevřeně o současných politických a mocenských procesech a o událostech 11. září 2001
Pak je zde starý známý, místy poněkud exaltovaný Alex Jones. Investigativec odvádějící nicméně zřejmě dobrou práci. K našemu tématu jeho film Temné tajemství Českého lesa – Dark Secrets inside Bohemian Grove. Jde o staré, tradiční kultovní a iniciační místo, kde se mělo setkat jen v průběhu 20. století již mnoho významných osobností světové politiky a obchodu.
Všechny tyto (a mnohé další) dokumenty, dostupné např. na webovém You Tube, by bylo snadné vyřadit jako bláznivé fantazie, pokud by prakticky nepotvrzovaly celý výše zmíněný biblický rozbor a historický vývoj.
(Za pozornost stojí názory a přednášky těchto osobností z řad vědců a vysokoškolských učitelů, ekonom Petr Staněk, geolog a klimatolog Václav Cílek, neurofyziolog František Koukolník, lékař Jan Hnízdil atd.)