Vědecký dogmatismus

Spojení vědy a dogmatu může na první pohled působit až nepatřičně. O dogmatismu se totiž mluví většinou ve spojitosti s náboženstvím a spíše negativně. My si vědeckého přístupu, stejně jako vědců velmi vážíme a rozhodně bychom nechtěli jejich práci ani zlehčovat, ani zpochybňovat. Chceme pouze poukázat na to, že dogma v určité míře nemusí být jen negativní a neomezuje se pouze na náboženství, i když pro někoho, aniž si to uvědomuje, se i věda může stát náboženstvím.

Už staří Řekové správně pochopili, že základní metody pro vědecké poznání jsou dvě. Svět se dá poznávat empiricky a racionálně, tedy pozorováním a logickým dovozováním. Žádná věda nestojí pouze na jednom základu.

Nejedná se o nic tajemného. Je to stejný způsob získávání informací, jaký používá každý z nás. Máme mnoho věcí odpozorovaných a mnoho věcí si logicky dovozujeme. Čím více je věda teoretická, tím klade větší důraz na racionální základ, stejně tak jako člověk „rozumového“ typu. Vědy praktické se více opírají o empirické studie, stejně jako praktičtí lidé mají svou moudrost více založenou na prožitcích.

Základní soubor vlastních zkušeností pak povýšíme na soubor základních jistot, o kterých dále nepochybujeme, přesto že na ně nemáme žádný vliv. Nepochybujeme, že den vystřídá noc, léto přejde v podzim a podobně. Stejně tak každá věda má svůj axiomatický základ, z kterého vychází. Snad právě proto, že na svém počátku neudělala věda s Bohem, či spíše s náboženstvím zrovna pozitivní zkušenost, dostala se Boží neexistence do vědeckého souboru jistot, mezi dogmata a axiomy. Svojí roli zcela jistě sehrálo i všeobecně rozšířené přesvědčení, že Bůh je všemocný čaroděj, který stojí mimo popsatelný fyzikální svět. Je až s podivem, že takovéto schizofrenické schéma oddělení vědy a Boha zastávají i uznávaní věřící vědci. Co je tedy výsledkem vědeckého zkoumání, ne-li pravda a pokud ji nespojím s Bohem, co je pak předmětem mé víry?

Naše racionální poznávání to má komplikovanější. Je závislé na našich možnostech a schopnostech. Je to však cesta, jak předběhnout vlastní zkušenost a dosáhnout pokroku. Možnosti vědecké společnosti jsou pochopitelně nesrovnatelně větší, než možnosti jedince a právě díky těmto možnostem je věda schopná pomocí teoretického poznání nahlédnout za hranice naší zkušenosti a přepsat i základní soubory poznatků, pokud je to nezbytné a pokud lidé, kteří vědu provozují, nezůstali zakonzervovaní ve starých představách, platných na věčné časy.

Tak se stalo, že zatímco věda vyčítá náboženství (částečně oprávněně) nekritické přijímání dogmat bez možnosti praktického ověření, sama dělá obrácenou chybu. Ve většině arogantně přehlíží věci přesahující lidskou zkušenost. Zůstává však naděje, že samotný vědecko-technický rozvoj přivede člověka k tak hlubokým základům poznání, které přepíší dosavadní paradigma tak, jak se to v poctivé vědě stalo již několikrát.

Vědecký dogmatizmus