Bible

Ve starověkém Egyptě byly rozsáhlé knihovny (např. v Alexandrii), které soustřeďovaly spisy z mnoha tehdejších národů. Každý národ, který má písmo, se snaží nějakým způsobem zdokumentovat svou historii, která byla předávaná ústně po celé generace. Babyloňané vyrývali záznamy na destičky z nepálené hlíny, Číňané použili papír, Egypt a Izrael měl papyrus, Římané pergamen atd. Protože papyrus podléhá zkáze při normálním používání, bylo potřeba mnoha opisovačů textů. Staré záznamy, např. „Svitky od Mrtvého moře“, jsou jistě velkým přínosem pro dnešní poznání a doplnění znalostí o Bibli. Jak víme, Bible byla postupně psána asi od roku 1500 př. n. l. do roku 100 n. l. Když odečteme 400 let nepsaní, dojdeme k době asi 1200 let. Za tu dobu byly napsány i spisy, které se nedostaly do kánonu. Proč byla ale Bible napsána? Má to hned několik důvodů.

Záznam historie Izraele a okolních národů je bezpochyby nejucelenějším dílem starověku. Z Bible dodnes čerpají archeologové a historici. Díky ní byly znovuobjeveny národy a jejich státy. Často se pochybovalo a pochybuje o pravdivosti Bible, a přesto byli objeveni např. Chetité (v bibli Hetité - potomci Heta), kteří byli do doby svého znovuobjevení známí pouze z bible. Také zprávy od Hérodota, Homéra aj. si zaslouží pozornosti. Bible přesto převyšuje všechny jiné záznamy, protože dokumentuje téměř chronologicky dějiny jednoho státu a částečně i historii okolních zemí - např. Egypta. Víme, že Josef byl významnou osobou v Egyptě. Přesto egyptské záznamy o něm mlčí. Srovnáním chronologie se přišlo na to, že událost se stala za okupace Egypta Hyksósy, jejichž záznamy byly později Egypťany důkladně vymazány. (Pozměňovat své dějiny není nic nového.) To by také vysvětlovalo, proč byli Izraelité v pozdějším Egyptě nenáviděni. V podstatě se spojili s tehdejšími nepřáteli Egypta. Bible také popisuje význam a do jisté míry i kulturu Babylónie. Tato velmoc hrála v Izraelských dějinách velkou úlohu.

Podobné zprávy o vzniku lidí a jejich počátečním životě mluví různé legendy a báje celého světa. Od starých Sumerů, kteří se usídlili v Babylónii (odkud byl pravděpodobně i Abrahám), po americké kultury, např. Aztéků. Základní struktura vyprávění je podobná. Začíná stvořením člověka s pomocí bohů, následuje vyhnání z chráněného území, událost potopy a zachránění jedné lidské rodiny. Forma různých obětí, původ bohů v nebesích a také dlouhověkost „patriarchů“ je ve všech příbězích obsažena. Proč ta podobnost? Je pravděpodobné, že jádro událostí je jedno původní a v průběhu doby, kdy se lidstvo rozešlo do světa, vzalo s sebou i tyto události, postupně upravené podle geografických a kulturních podmínek. Abram, později Abrahám, přišel ze Sumerského města Ur, které v době jeho odchodu zřejmě spadalo pod Kaldejce. Zajímavé je, co píše český archeolog Bedřich Hrozný. „Sumerové přišli ze severu, z kaspické oblasti. Jejich ale nejstarší sídla byla někde v Turkestánu nebo Kazachstánu pravděpodobně v jeho východních částech, protože jejich slovo pro východ (im - kur - ra) ukazuje, že na východ od jejich sídel se nalézaly hory (kur). Sumerský název Arali, akkadsky Arallů, znamená pohoří země, světa, v němž se narodili bohové a jež se podle proroka Izaiáše nalézalo na nejzazším severu na Aralu (Uralu). Sumerové mluví o výchově od bohů, zmiňují se rovněž o obrech. Stejně tak mají podobné legendy Aztékové. Např. „A druhé slunce bylo upevněno. Čtvero jaguárů bylo jeho znamením. A jmenovalo se „slunce jaguárů“. A za něho se přihodilo, že se nebesa zřítila (možná voda), že slunce neběželo svou dráhou. Je pravé poledne, hned nato nastala noc, lidé byli pohlceni. A v této době žili obři. Starci vyprávějí: Jejich pozdrav bylo: „Neupadni“, neboť kdo upadl, upadl navěky do temnoty noci.“

Před sepsáním Bible se rozvinula další náboženství, která nemůžeme nechat stranou. Nacházíme v nich podrobnosti o začátku života lidí a je s podivem, jak se shodují některé události, i když jsou do určité míry ovlivněny místními zvyklostmi a kulturou. Je jisté, že židovské náboženství a hlavně křesťanství, které není jen o dodržování příkazů, silně ovlivnilo dění a způsob života naší civilizace, a to bez ohledu na to, jestli někdo věří v Boha nebo ne. Bezpochyby posunulo lidstvo vpřed.

První argument určitě neobstojí. Nemůžeme jistě podezírat všechny pisatele z podvodů, protože v každé jednotlivé knize pěti knih Mojžíšových a následujících je nějaké proroctví. A z Bible samotné vyplývá, že pisatelé měli dobrou znalost prostředí, v němž žili, což by asi pozdější „falzifikátoři“ těžko vystihli. A uvědomme si, že byla psána po dobu asi 1200 let.

Druhý argument je opět pochybný. V mnoha proroctvích, ponejvíce u Ježíše, je uvedeno tolik přesných údajů, které se splnily na jednom člověku, že by bylo takřka nemožné vše přisuzovat náhodě, nehledě na to, že „Hebrejská písma“ byla stále převážně v synagogách a určitě nebylo zájmem kněží hledat a přiřazovat jednotlivá proroctví k událostem okolo Ježíše, tím spíše, že ho ani nechtěli uznat. Proroctví uvádějí dokonce i jména míst a podrobnosti z jeho života, které se daly stěží ovlivnit. I když víme, že například právě u Ježíše se na splnění proroctví aktivně pracovalo - „aby se splnilo Písmo“.

Stejně jako jiné národy, měli i Izraelité svého Boha. Byl to ovšem v té době pro Izraelity i pro okolní národy velmi podivný Bůh. Když pomineme takové věci, jako zákaz zpodobňování svého vzhledu, dal On svému lidu návod jak žít z hlediska morálního, politického a konečně i hospodářského. Byl opravdu jejich Bohem a oni jeho lidem. Někdy se srovnává a dává na první místo Chamurabiho kodex. Ten však postrádal prvky svobodného (do jisté míry) rozhodování o svém jednání a měl minimální apel na morálku. Bible měla i velký prorocký význam, a jak byli Židé sami svědky, tato proroctví, která se vztahovala na jejich dobu, se splnila.

Došlo ovšem ke zkreslení skutečného smyslu křesťanství. Díky výsledkům vědy v poznání přírodních zákonů a našich zkušeností z historie můžeme postoupit o velký kus dopředu. Často se píše o odchodu lidí od náboženství a odvrhování Boha. Ano, lidé dospěli ke stavu, kdy odmítají Boha, který je představován církvemi na základě poznání asi ze 4. století n. l. Je totiž zahalen do velkých záhad a mysticismu a je proto nepřijatelný pro nynější racionální společnost. V počátcích byla mystika potřebná k upevnění víry. Připomeňme si, že v dobách kdy křesťanství bylo v začátcích, mnoho lidí položilo za nové učení život. Také znalosti o zákonitostech přírody a společnosti nebyly na potřebné výši. Žijeme ovšem v jiné době. Dnes je potřeba Boha a Bibli „vyloupnout“ z nánosů mystiky a zázraků a předložit lidem obraz, ne-li samou skutečnost, kterou Bible opravdu obsahuje.

Potom nám obsah Bible bude srozumitelnější a tím také bližší. Budeme také moci studovat Bibli bez předsudků a dogmat církví, které nás mohou, ať chceme či ne, ovlivňovat při studiu. Stejně tak se můžeme dívat na proroctví, které je v Bibli „zašifrováno“ pro ty, kdo se na Bibli dívají z tzv. tradičního pohledu. Skutečnost o naší budoucnosti může být překvapivější, než si můžeme pomyslet a mnoho indicií nás přesvědčuje o tom, že zásadní zvrat v životě lidí se uskuteční v následujících nejbližších desetiletích.