Duch a Boží moc
Úvodní text
Malachiáš 2:15 [PNS]
A byl jeden, který [to] nedělal, jelikož měl, co zbývalo z ducha. A co ten hledal? Boží semeno.
Téma bylo převzato z Malachiáše 2:15, kde se mluví o někom, kdo jako jediný zbyl jako nositel božího ducha. Text dokonce mluví o tom, že měl to, co zbylo z ducha. Je to trochu zarážející a smutná situace. Představte si, zbude poslední člověk, kterému zbylo něco z ducha. Podle vysvětlivek v ekumenickém překladu to byl Abrahám. Možná byl. I když já tady nastíním jinou možnost. Vezmu to ale více ze široka.
Křesťanství ztrácí na popularitě
Jsme součástí západní civilizace, která stojí na křesťanské tradici. Přesto Ježíšovo, miluj svého bližního, se postupně ztrácí z našeho života. Dokonce i Mojžíšské oko za oko je na ústupu a lidé jsou okolnostmi tlačeni k zoufalému a sobeckému jednání. Nechci mluvit o společenské situaci. Křesťanská tradice totiž mizí i v duchovní oblasti. Stále více duchovních lidí moderního typu místo slova Bůh, raději používá něco jako „univerzální síla“, objevují se takové pojmy jako pozitivní vibrace, nové dimenze vědomí, velmi moderní je splynutí s universem nebo splynutí s přírodou apod. Reálný biblický příběh o Adamovi a Evě je vysvětlován jako symbolické ztvárnění animálního archetypu instinktivní touhy…
Jinými slovy - křesťanství ve své tradiční podobě nabízí málo poutavá témata pro uspokojení duchovních potřeb současných lidí a je často vytlačováno duchovními idejemi, které navazují na předkřesťanské a východní směry (Keltové, pohané, buddhisté apod.). Objevují se snahy relativizovat nebo zlehčovat zlo. Jak je to možné?
Tajemství
Celkem působivé slovo. Mít tajemství nebo znát tajemství je velmi vzrušující. Lidé toužící po prožitcích mají rádi tajemství. Působí to tak neobyčejně až duchovně. Jako nějaké kouzlo. Mystika tajemství ale působí pouze, dokud není tajemství odhaleno. Poté se promění v docela všední věc a pro milovníky záhad ztrácí přitažlivost. Mnozí lidé nedokážou přijmout Boha, za jehož stvořitelským dílem se neskrývá kouzlo a tajemství, ale spousty práce podle plánu. Tím nechci naznačit, že pro lidstvo je boží dílo vždy srozumitelné, mluvím o principu. Bůh má mnoho tajemství, které lidstvo zatím nepoznalo. Všechna ale budou v budoucnu odhalena. Ano, narážím na slova u Marka 4:22.
Marek 4:22 [PNS]
Nic totiž není utajeno, leda proto, aby se to odhalilo; nic se pečlivě neskrylo, leda proto, aby to vyšlo najevo.
I takovýmito slovy nám Ježíš představil Boha.
Vznik křesťanství - duch a hybná síla
Křesťanství bylo implantováno pohanským národům a postupem času, s narůstajícím poznáním a moudrostí, mělo vychovávat k morálce, smývat nánosy mystiky a odhalovat boží tajemství. Ne všechno se nepovedlo a ne všechno se povedlo. Zpočátku malý výchovný program nastolený Ježíšem (přibližně 120 následovníků) se rozvinul v obrovské hnutí a vítězící církev dostala ve své době reálnou moc. I když boží království spočívá v moci (1. Kor. 4:20), moc založená na lidské moudrosti nebo dokonce na lidské nemoudrosti se časem zhroutí. Znovu připomenu, co už zaznělo v předcházející přednášce. Slova apoštola Pavla v 1. Kor. 2. kap., kde nám dává další náhled do způsobu božího myšlení. Stejné principy si můžeme ukázat i na jiných částech bible.
1. list Korintským 2:3,4 [PNS]
A přišel jsem k vám ve slabosti a se strachem a s velkým chvěním; a má řeč, a co jsem kázal, nebylo s přesvědčivými slovy moudrosti, ale s projevem ducha a moci.
V dnešní obchodní „hantýrce“ by to znamenalo, že nechám za sebe mluvit své zboží. Žádná megalomanská ani lživá reklama, žádné kličky v malých písmenkách v kupní smlouvě. Nejde mi v prvé řadě o můj zisk, ale o prospěch zákazníka. Morální jednání se totiž vždy ve výsledku ukáže jako nejvýhodnější - dlouhodobě. Život člověka je ale příliš krátký a lidé mnohdy velmi netrpěliví.
Když už zůstanu u výrazu zboží, i když se do duchovní oblasti vůbec nehodí, jaké zboží Pavel nabízel? Mluví o tom na začátku dopisu:
1. list Korintským 2:1,2 [PNS]
A tak, když jsem k vám přišel, bratři, nepřišel jsem vám oznamovat Boží posvátné tajemství výstřední řečí ani moudrostí.
Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic kromě Ježíše Krista, a to přibitého na kůl.
Pavel nepřišel vysvětlovat Ježíšovu výkupní oběť pomocí Hebrejských písem, ani ukazovat proroctví, která se splnila na Ježíšovi a tím dokazovat, že Ježíš je mesiáš. Ne. Přišel jim oznámit dobré poselství způsobem, jež zapůsobí na jejich srdce. Ježíše Krista ukřižovaného (EP). Je to v souladu s jeho prohlášením v 1. Kor. 9:20 - 22. (… Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil.), nebo
1. list Korintským 2:6 [PNS]
Mluvíme tedy moudrost mezi těmi, kteří jsou zralí…
Pavel to nemyslí jako výčitku. Jiný překlad uvádí „dospělí ve víře“, nebo bychom mohli říct „připraveni“.
Motorem křesťanství byla totiž od počátku převážně emocionální a citová složka. Izraelité, zvyklí spojovat uctívaní Boha s psaným zákoníkem, tak měli v tomto ohledu vážný hendikep (srovnej Řím. 11:8). Pouze lidé typu apoštola Petra, tedy citoví lidé, navzdory systému, Ježíše přijímali a stali se základem církve, kterou brány hádu nepřemohou. Jinými slovy - nezalekli se ani smrti.
Pavel a jeho racionální způsob uvažování byly na čas opomenuty a ke slovu se dostaly až o několik desetiletí později.
Další význačnou složkou pro vznik křesťanské církve byl Boží duch. Pokusme se nyní o něm vypátrat něco bližšího.
Počátek Božího ducha můžeme datovat k Adamovi coby synu božímu, který ho dostal jako dědictví. Jako svobodné stvoření se svobodnou vůlí však potřeboval nejdříve dospět. Milníkem v Adamově vývoji můžeme chápat jeho 130. narozeniny. Bible o tom píše toto:
1. Mojžíšova 5:3 [PNS]
A Adam žil sto třicet let. Pak se stal otcem syna ke své podobě, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set.
Význam narození Seta je podtržen tím, že právě jeho potomstvo, přes Enocha a Noema, se stalo základem nového, popotopního světa.
Informace o důležitosti Adamových 130 let by snadno mohla uniknout ve výčtu generací, kdyby se o mnoho let později, konkrétně v 1. Moj. 6:3, neobjevilo záhadné Boží prohlášení (tentokrát použiji překlad B21):
1. Mojžíšova 6:3 [B21]
Tehdy si Hospodin řekl: „Můj Duch nezůstane v člověku navěky - je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let.“
Bůh z nějakého důvodu a s nějakým záměrem zkracuje věk člověka a oznamuje důsledek takového jednání. V lidech, kteří nedosáhnou adamovské dospělosti, se nestačí rozvinout Boží duch. Znovu se objevuje situace, kdy je lidem z výchovných důvodů něco odebráno. Vzpomeňme na Eden a zamezení cesty ke stromu života.
Přesto byl v Izraeli v prvním století očekáván Mesiáš = člověk, pomazaný symbolicky olejem, ve skutečnosti Božím duchem. Kde takového člověka vzít?
Micheáš 5:2 [PNS]
A ty, Betléme Efrato, příliš maličký, aby ses dostal mezi judské tisíce, z tebe mi vyjde ten, který se má stát panovníkem v Izraeli, jehož původ je od raných časů, ode dnů neurčitého času.
Micheáš tady uvádí podrobnost, která je v souladu s očekáváním.
Jan 7:27 [PNS]
Naopak, víme, odkud je tento člověk; ale až K r i s t u s přijde, nikdo nebude vědět, odkud je.
Závěr tedy zní: Nikdo z tehdy žijících lidí nemohl přijmout roli mesiáše. Mesiáše musel poskytnout Bůh.
Stejnými atributy se vyznačuje král a kněz Nejvyššího Boha, Melchizedech.
(Žid. 7:3)
Můžeme se tedy farizeům a zákoníkům divit, že nepoznali Ježíše? Nebo ho přeci jen poznat měli? Vždyť svými činy jednoznačně dokazoval, že Boží duch je na něm a v debatách ukazoval i svůj pradávný původ. (Jan 8:58 - dříve než Abraham, byl jsem já.)
Jaká je situace nyní? Změnilo se něco od prvního století? Kde získá člověk v 21. století přístup k Božímu duchu?
Římanům 8:9 [PNS]
Vy však nejste v souladu s tělem, ale s duchem, jestliže ve vás opravdu přebývá Boží duch. Pokud však někdo nemá Kristova ducha, ten mu nepatří.
Cesta k Božímu duchu vede opět přes Krista. Ježíš se tak stal jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi (1. Tim. 2:5) a jedinou cestou, která vede k záchraně. (Jan 14:6)
Na základě těchto informací jsme přesvědčeni, že ten, kdo měl, co zbylo z ducha, byl náš pán, Ježíš Kristus, ještě předtím, než se stal mesiášem a uvedl v život hnutí, které změnilo tvář země.
Příprava na novou etapu
Užitečné zjednodušení, nutné na začátku etapy, se však na jejím konci stává brzdou a zvětšuje propast mezi reálným životem a naším životem náboženským. Náš reálný život je totiž stále více ovlivněn vědeckým poznáním a novými technologiemi a původní křesťanská dogmata a pravdy, platná v kontextu prvního století, se ve světle této optiky stávají neobhajitelnými. Mnoho současných křesťanů a duchovních lidí se rozhodne jít cestou křesťanů v Korintu a neznat jiného Ježíše, než ukřižovaného. Není na tom nic špatného. Musíme mít ale na mysli, že křesťanství bylo koncipováno jako cesta. Cesta neustálého vývoje a poznání, a pokud křesťanství nepřestane ve svém vývoji zaostávat, jako by samo dávalo důkaz svým odpůrcům o své nedostatečnosti.
A ještě jedna důležitá věc. Asi se všichni shodneme, že stojíme na prahu velkých změn. Nechci v tuto chvíli spekulovat, zda je to otázka roků, či desetiletí. Jisté ale je, že podle biblických proroctví je čas konce doprovázen bouřlivými událostmi a útoky na Kristovy následovníky. Nevíme přesně, jaké akce svět chystá. Zjevení nabízí mnoho scénářů, které mohou mít obrazné nebo doslovné splnění. Může se jednat o povinné očipování, falešný útok mimozemšťanů, nějaký typ povinné modloslužby nebo něco, co si zatím neumíme představit. Jak se budeme umět k takovým událostem postavit a na čem založíme naše rozhodování, bude záviset hlavně na informacích. Pokusme se tedy ne jen připomínat památku Ježíše Krista a jeho smrt, ale osobu Ježíše lépe poznat a pochopit. Je totiž psáno: „žádný, kdo na něm zakládá víru, nebude zklamán“. (Řím. 10:11)