Kapitola 6. HENOCH - PRVNÍ POZITIVNÍ VÝSLEDKY

P
okračujeme nyní dále v příběhu člověka, který nám Bible popisuje. V počátečních podmínkách krajně neuspokojivého duchovního a mravního vývoje se náhle (v sedmé generaci) objevil člověk, který byl jiný. Dostal jméno Henoch (Enoch) a již jsme se o něm zmiňovali. Byla to postava natolik výjimečná, že působí až kontroverzně.
 
Židovskou tradici Henoch velmi zajímal a existuje o něm poměrně velké množství legend a zpráv v mimobiblické literatuře a to od poměrně solidních zdrojů (např. deuterokanonická Kniha moudrosti), až po - co do závažnosti okrajové - pseudoepigrafy Henochovy knihy.
Dopis Hebrejům o něm píše toto:
„Vírou byl Henoch přenesen, aby nespatřil smrt. A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť před tím než byl přenesen, měl svědectví, že se líbí Bohu.“ (Heb 11:5; Český studijní překlad)  
Poznámka: Co o tomto Henochovi dále víme? Henoch byl potomkem Šeta, Adamova syna. Šet měl být náhradou za Abela, jehož Kain zabil. O Šetovi je psáno, že byl (Adamem) zplozen k jeho podobě a podle jeho obrazu. Z původního textu přitom není jasné, zda k obrazu Adamovu (což by bylo zvláštní) nebo k obrazu Božímu (což se zdá pravděpodobnější). V  době Šetova syna Enoše začalo být uctíváno jméno JHWH.
Henoch se od svých vrstevníků natolik lišil, že musel být Bohem přenesen pravděpodobně z důvodu jeho bezpečnosti. Vzniká tady ale přirozeně otázka KAM BYL PŘENESEN? Co to znamená, že byl přenesem. Dopis Hebrejům odpověď nedává. Lze to zjistit jinak?
SYN ČLOVĚKA
Biblický pojem „syn“ („dcera“) představuje v právním smyslu dědice Přesněji v židovském smyslu přijetí za syna znamenalo přijetí za dědice. nějakého majetku, vlastností - nějakých hodnot. A je v Písmech poměrně často v tomto smyslu i používán. Synové Izraele (Jákoba), dcery Sionu, dcery Egypta a Babylonu, syn Davidův, synové Nejvyššího atd.
Označení „syna člověka“ uplatňuje Bible na jedince lidského rodu, kteří svým životem prokazují, že si uvědomují určitou mravní odpovědnost a aktivně podporují naplnění úkolu daného prvnímu člověku při jeho stvoření - ve smyslu původního cíle. A jsou Bohem takto přijímáni. Tímto úkolem je naplnění velice komplexního příkazu „podmanění země“. Doslova jde totiž o termín syn Adamův, ben/bar Adam (a´dam = člověk).
Osobní vývoj Henocha byl převratnou událostí. Byl prvním, kdo tzv. chodil s pravým Bohem. Skutečný význam tohoto člověka Písma poměrně úspěšně zakrývají. Není nijak zvlášť preferován ani oslavován. Je zcela zastíněn postavami mnohem menšího významu, jako např. starověkým Noemem, Abrahamem a řadou pozdějších proroků a svatých církevního panteonu.
Jeho význam ale náhle vynikne, uvědomíme-li si, že právní hebrejský termín, jejž čeština překládá jako „syn člověka“ - ben (bar) adam, hebrejská (aramejská) Písma později na některých místech mění na tvar  ben (bar) enoch.
A to je pro nás informace zcela zásadního významu.
Ačkoliv nám starozákonní spisy dávají o Henochovi jen minimum konkrétních informací, máme zde indicie mimořádného významu. Vzhledem k tomu, že se lidé hned na počátku vychýlili z plánované trasy vývoje, musel být Henoch prvním, který se k ní nějakým způsobem vrací a stává se i symbolem a vlastníkem lidského dědictví. Své současníky se pravděpodobně snažil přimět zpět k obrácení, což jej málem stálo život. (Juda 14)
Henoch si patrně první uvědomil nutnost iniciativy nikoliv jen ve svůj osobní prospěch nebo jen ve prospěch vlastní rodiny, ale i nutnost iniciativy ve prospěch celku, ve prospěch celého lidstva.
To je ve stručnosti poselství pojmu platného pro všechny následující generace - „syn člověka“; doslova syn Adama, později syn Henocha neboli dědic Adama, dědic Henocha.
Poznámka: V této době byl Henoch na počátku své cesty, a nelze zde ještě počítat s jeho duchovní vyspělostí a kultivovaností. Na své současníky „hřímá“, hrozí Božími soudy a záhubou. Henoch nemohl být nikým jiným než synem své doby, žijícím v této době. Potenciál jeho kvality, zřejmý z jeho počátečních sklonů, se musel ještě rozvíjet, prokázat a potvrdit. Tak si vysvětlujeme důvod jeho vynětí z destruktivního prostředí své doby. Elohim prostě viděli, že je jiný, perspektivní a vzácný, a vzali jej pryč.
Vzhledem k tomu, že Noe je Henochův pravnuk a všechny ostatní rodové linie byly vyhlazeny globální katastrofou, je Henoch doslova „druhým Adamem“  - otcem celého dnešního žijícího lidstva.  
Proč je to důležité? Henoch dostal jako první přímo od Boha potvrzení o svém schválení. Dále je o něm psáno, že „nespatřil smrt“.
To jsou superlativy, kterých se kdekterému smrtelníku jen tak nedostalo. Je možné, že by se tento člověk stal adeptem naděje, které byla lidem dána na počátku? Naděje na časově neomezený život?
Pokud by tomu tak skutečně bylo, měla by o tak významné události být pro nás v Písmech zaznamenána alespoň nějaká zpráva, nějaká stopa umožňující pokročit v poznání.
A skutečně, v biblické zprávě se z období po potopě opravdu objevuje postava, která splňuje všechny kladené požadavky. Následující spojitosti jsou velice překvapivé.
2.část