Kapitola 4. POČÁTEK PRVNÍHO VĚKU
P
adla zde již zmínka o tom, že pojedení ovoce ze Stromu poznání nastartovalo jistý nezvratný proces …
Rozeberme tedy nyní, k čemu zde vlastně došlo. Za prvé si lidé začali uvědomovat svoji nahotu a začali se stydět. To byly pocity, které dříve neznali.
„Pak se jim oběma otevřely oči a začali si uvědomovat, že jsou nazí. … Na to (Bůh) řekl: „Kdo ti řekl, že jsi nahý? Jedl jsi ze stromu, o němž jsem ti přikázal, abys z něho nejedl?“ (1M 3:7,11)
Pocit studu z nahoty má evidentní spojitost se sexualitou. Proto býval tento text vysvětlován tak, že Adam z Evou zhřešili sexuálním aktem Nebo dokonce zcela nesmyslný výklad, že se Eva spustila s hadem a pak k sexu svedla Adama.. To je ovšem závěr postrádající jakoukoliv logiku. Odráží spíše dobovou sexuální prudérii. Lidé přeci dostali jednoznačný pokyn:
„Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.“
(lM 1:28)
Tento text je natolik notoricky známý, že snad ani není třeba uvádět jeho umístění v Bibli a dokazovat tak, že skutečně existuje. Sexuální aktivita byla od lidí nejen očekávána, ale dokonce požadována. Jak je to tedy?
Vše nasvědčuje spíše tomu, že se nám Bible snaží touto zprávou sdělit jednoduše fakt, že lidé před pojedením ovoce pravděpodobně neměli nutkavý pohlavní instinkt v podobě, jak jej známe dnes.
Plod Stromu poznání tedy pravděpodobně obsahoval nějaké prostředky, které způsobily spuštění živočišného sexuálního instinktu. Změna se ovšem netýkala jen sexuality. Lidem totiž bylo po nastartování onoho procesu oznámeno i následující:
„Ženě řekl: „Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství; v porodních křečích budeš rodit děti a budeš žádostivě toužit po svém muži“... A Adamovi řekl: „… v útrapách budeš jíst výnos země … V potu tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy.“ (1M 3:16-19)
NÁSLEDKY POJEDENÍ OVOCE
Tyto texty lze tedy logicky chápat tak, že jako přímý následek pojedení ovoce došlo u lidí ke změně, kterou bychom dnes nazvali fyziologickou. V jejich tělech se cosi změnilo a ta začala fungovat poněkud odlišně:
- Byla změněna (zesílena?) pohlavní funkce (pocit studu).
- Byl snížen práh bolestivosti (v bolestech budeš rodit).
- Byla snížena fyzická výkonnost (v útrapách, v potu tváře budeš jíst chléb).
- Je pravděpodobné, že změna zasáhla i jiné tzv. tělesné funkce (např. spuštění pudu sebezáchovy, což je primární příčina strachu). I když to zde není výslovně uvedeno Naše tělo potažmo i vědomí je řízeno několikaúovňově - reflexní oblouk, instinkty, emoce a racionální funkce. Za situace, kdy daná úroveň na její řešení nestačí, přebírá kontrolu úroveň nižší - v extrémní situaci dochází až k reflexivní reakci. Je možné předpokládat, že člověk měl na počátku možnost rozvíjet ještě nějakou vyšší mentální funkci, která byla pojedením ovoce prakticky vyřazena, nebo oslabena. Řídící úlohy vědomí (nebo spíše nevědomí) pak přebírají nižší funkce. Člověk je proto více emocionální až pudový - biblický tzv. tělesný člověk, řízený výše zmíněnými „tělesnými“ funkcemi. Teprve dnes víme, že jde o funkce nervové soustavy a že tedy jde o záležitosti skutečně biologické (tělesné), a nikoliv duchovní, ačkoliv se promítají do vědomí a chování. , lze to dovodit z pozdějších částí Bible. (Žid 2:15)
Život se stal v porovnání s předchozím stavem znatelně obtížnějším. Tento stav se dědil z generace na generaci a dnes už jej vnímáme jako standardní.
Došlo k zásadní změně nastavení celého systému budoucího lidského společenství. Tato změna se stala trvalou (dědičnou) a určila tak podobu celé následující éře.
Apoštol Pavel se k tomuto stavu vyjádřil po mnoha tisíciletích takto (2Kor 5:2-5):
„V tomto obytném domě (myšleno tělo) totiž sténáme a vážně toužíme obléknout ten pro nás z nebe. … my, kteří jsme v tomto stanu, vskutku sténáme, protože jsme přetíženi; nechceme jej totiž svléknout, ale chceme [obléknout] ten druhý, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Ten, kdo nás stvořil právě k tomu, je Bůh …“
Nebo jinde:
„Víme totiž, že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud. Nejen to, ale též my, kteří máme první ovoce, totiž ducha, ano i my ve svém nitru sténáme, zatímco vážně čekáme na přijetí za syny, na propuštění ze svých těl výkupným.“ (Řím 8:22,23)
PLODY STROMU ŽIVOTA
Ovoce Stromu života mělo mít spíše opačný, ale obdobně významný fyziologický účinek:
„A JHWH Bůh (doslova bohové, elohim) dále řekl: „Hle, člověk se stal (stane?) jako jeden z nás v poznání dobrého a špatného, a aby snad nyní nevztáhl ruku a skutečně nevzal také ze stromu života a nejedl a nežil na neurčitý čas.“ Nato ho JHWH Bůh vykázal ze zahrady…“ (1M 3:22,23)
Také ovoce Stromu života mělo s podobně trvalým účinkem změnit fyziologii lidského těla (spuštění trvalé regenerace?) s obdobným systémovým následkem.
Před pojedením ovoce z těchto stromů měla být těla lidí fyziologicky v jakési startovní, neutrální pozici, pravděpodobně s výchozím věkovým limitem jednoho tisíce let. Plody z těchto stromů pak měnily trvale a dědičně lidskou fyziologii výše popsaným způsobem.
Proto lze z rozboru celé této situace dedukcí dospět k následujícímu závěru:
Dva stromy byly dvěma branami ke dvěma kvalitativně zcela odlišným vývojovým cestám celé budoucí lidské civilizace.
BOŽÍ POZNÁNÍ DOBRA A ZLA
Dále se zde k velkému překvapení dozvídáme, že JHWH Bohové již měli poznání dobrého a zlého - a to takové, jaké měli nyní poznat i lidé. Jaký závěr z toho učinit? Absolvovali snad elohim (Bohové) podobnou vývojovou cestu - cestu poznání dobra a zla?
Z toho, že člověk ovoce Stromu poznání jíst neměl (a že neuposlechnutí je klasifikováno jako minutí cíle), je patrné, že pro lidskou civilizaci byl určen už jiný cíl - kvalitativně vyšší vývojová cesta, reprezentovaná Stromem života.
INTERAKTIVNÍ UČEBNICE
Takže jak byl původně životní a výchovný prostor člověka nastaven?
Od samého počátku pro člověka platilo, že celý okolní prostor - včetně přírody na planetě - mu má být jakousi interaktivní učebnicí:
„… protože co může být o Bohu poznáno, je mezi nimi zjevné, neboť jim to Bůh učinil zjevným. Jeho neviditelné [vlastnosti] jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže jsou neomluvitelní.“ (Řím 1:20)
Podíváme-li se na tehdejší situaci, nacházíme zde vyšší ekosystém (zahrada Eden), nicméně systém vyžadující kontrolu, péči a rozvoj - aktivitu a práci jak manuální, tak postupně i intelektuální.
Tento základ vyššího systému byl obklopen systémem nižším - samoregulačním ekosystémem, jak jej známe dodnes. Systémem se vší svojí dravostí, vyznačující se bojem o životní prostor všech forem života.
Z možností, které nabízí už dnešní biologický výzkum, lze chápat některé biblické zprávy i tak, že později mělo při rozšiřování dojít Edenu i na vývojovou činnost - genetické úpravy a modifikaci živočišných a rostlinných druhů.
Mělo snad dojít k vývoji a projektu užitečného ekosystému se sofistikovanou „Sofistikovaný“ znamená vysoce promyšlený, složitý, důmyslný, propracovaný. regulací rovnováhy a tím ke skutečnému ovládnutí života na planetě ekologickým a genetickým inženýrstvím?
Prorok Izajáš totiž popisuje velice zvláštní situaci:
„A vlk skutečně bude chvíli přebývat s beránkem a levhart ulehne s kůzletem a tele a mladý lev s hřívou a dobře živené zvíře, všichni spolu; a pouhý malý chlapec je povede. A kráva i medvěd se budou pást, jejich mláďata budou lehat spolu a dokonce i lev bude žrát slámu jako býk. A kojenec si jistě bude hrát nad kobří dírou; a odstavené dítě skutečně položí svou ruku na světelný otvor jedovatého hada. A nebudou nijak škodit … Protože země jistě bude naplněna poznáním JHWH, jako vody pokrývají moře.“ (Iz 11:6-9)
„Vlk a beránek se budou svorně pást a lev bude žrát slámu právě jako býk; a potravou hada bude prach. Nebudou nijak škodit ani působit zkázu na celé mé svaté hoře, řekl JHWH." (Iz 65:25)
Poznámka: Jakkoliv jsou tato vyjádření pouze básnická, velmi dobře zapadají do celkového obrazu původního projektu lidstva a lze je chápat jako alegorii týkající se jeho předpokládaného ekosystému, vybudovaného již ale lidskou správou. Podle slov ap. Pavla jsou „…jeho neviditelné [vlastnosti] totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí“. Poznáním JHWH proto rozumíme především poznání přírodních zákonů - vědecký a technický K mnoha skvělým technickým vynálezům člověka inspirovaly právě technické dovednosti a „technická zařízení“ živočichů a rostlin (Bohem stvořené). Moderní techniku proto nelze právě z hlediska víry považovat za vynález „opačné“ strany, přes všechny její současné neblahé dopady, zapříčiněné jen jejím chybným uplatněním. rozvoj, jenž umožní nastolit popsaný stav. V tomto vesmíru platí, že každá pravda pocházi od Boha.
STOPY PŮVODNÍHO PLÁNU
Nejen z Písma je zjevné, že člověk měl být od počátku podněcován k tomu, aby se stal nejprve přírodovědcem. Lidé měli přírodu poznat, zamilovat si ji a optimálně se do ní integrovat.
Z mimořádného půvabu pozemské přírody a z fascinující rozmanitosti života je zjevné, jak měla být tato práce pro člověka podnětná a inspirativní a s jakou péčí a láskou byl tento projekt připravován.
Naše planeta je vybavena skutečně veškerými podmínkami, prostředky a nástroji k vytvoření opravdu nádherného životního prostředí. A podle všeho rovněž i lidská psychika (podvědomí) je takto nastavena a přirozeně touží po kráse, souladu a harmonii.
Stávající nižší (dravčí) ekosystém tak měl být postupně nahrazován ekosystémem vyšším.
Už zde se vlastně promítá model ideje Logu, „světla svítícího ve tmě … “ (Jan 1:5, kvalitativně vyšší systém, který překonává systém nižší, progres), jež měla pro lidský svět od jeho stvoření obecnější uplatnění a která se projevuje na mnoha úrovních lidské činnosti a kterou budeme později zevrubně rozebírat.
Poté, co nový projekt selhal, „spadli“ lidé automaticky - jak fyziologicky, tak i duchovně - do tohoto nižšího systému (vyhnání z ráje).
Tento systém je začal automaticky učit, jak se efektivně chovat a jak přežít bez „ochranného deštníku“, jímž byl Eden. Původně plánovaná sofistikovaná výchova byla nahrazena standardní výchovou bojem o přežití - výchovou příkrého protikladu dobra a zla - která však v případě lidstva už skončila katastrofou s fatálními následky...
„JHWH tedy viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon myšlenek jeho srdce je po celou dobu jenom špatný. … Tak JHWH řekl: „Setřu s povrchu zemské půdy lidi, které jsem stvořil.“ (1M 6:5)
Ale nepředbíhejme.
2.část
