Kapitola 13. PROJEKT LIDSTVO

„Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. A země byla pustá a prázdná a nad propastí byla tma…. A řekl Bůh: „Budiž světlo.“ A bylo světlo…“ (Genesis1:1-3)
H
ovořili jsme již o tom, že nejstarší části Bible jsou psány velmi archaickým jazykem a že jejich překlad je mnohdy velmi problematický. Tento text patří pravděpodobně k těm úplně nejstarším. Jsou to vůbec první verše Bible. A již zde, při popisu zakládání našeho světa, je uvedena věc zcela zásadního významu. Světlem v tomto textu se totiž vůbec nemyslí světlo ve smyslu fyzikálního vlnění v oblasti viditelného spektra.
 
Jakkoliv se stvoření vesmíru neobejde bez zažehnutí termonukleárních pecí hvězd, o objevení světelných zdrojů na obloze a rozednění ve fyzikálním smyslu, se kniha Genesis zmiňuje až ve čtrnáctém verši.
Tento třetí verš však hovoří o duchovní ideji, na základě které a kvůli které začal být náš svět budován:
„Je to totiž Bůh, jenž řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo“, a zazářil na naše srdce, aby je osvítil slavným poznáním Boha skrze Kristův obličej.“  (slova ap. Pavla ve 2. listu Korintským 3:6)
LOGOS A SVĚTLO ZÁŘÍCÍ VE TMĚ
„Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem. Ten byl na počátku u Boha. Všechno začalo existovat skrze něho a bez něho nezačala existovat ani jediná věc. Co začalo existovat jeho prostřednictvím, byl život, a život byl světlem lidí. A světlo září ve tmě, ale tma je nepřemohla. …. Pravé světlo, které svítí lidem všeho druhu, mělo přijít na svět. Byl ve světě a svět začal existovat skrze něj, ale svět jej neznal. …. Tak se slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi a dívali jsme se na jeho slávu …..  .“ (Jan 1:1-14)
Pisatel Janova evangelia nám zde o této ideji podává poměrně obsáhlou zprávu. Řečtina koiné, je ale již rovněž mrtvým jazykem a i s jejím překladem, zvláště při popisu složitějších problémů, které NZ skutečně řeší, mohou být problémy. Nehledě na to, že překladatelé leckdy „ohýbají“ smysl textů, aby zapadl do tradičního teologického chápání.
Podívejme se nyní na doslovná znění sporných bodů těchto textů pomocí Českého studijního překladu.  
„Na počátku bylo Slovo, to slovo bylo u Boha (řecky doslova k Bohu),
to Slovo bylo Bůh (bohem [?], výraz členu).
To bylo na počátku u Boha (doslova k Bohu).
Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je (doslova ani jedna [věc]).
V něm byl život (doslova co vzniklo, v tom byl život) a ten život byl světlo lidí.
A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila (doslova nepřemohla nebo nepřijala, nepochopila).
Pokud je zde řečeno, že Slovo bylo k Bohu Připomeňme, že pojem „bůh“ znamená mocný, čili projekt byl prozkoumán a začal být brán vážně, byla mu přiznána moc - byl zplnomocněn. Pravděpodobně jeho přijetí bylo spojeno s velkými závazky a odpovědnostmi, které stvořitelská nebesa musela přijmout, podřídit se jim. Uvědomme si, že tento projekt byl zárodkem čehosi velkolepého, co mělo mít velmi významný dopad na existenční základnu prvních i druhých nebes. Označení tohoto fenoménu bohem, nebo božským (podst. jméno zde nemá člen), není nijak přehnané. Navíc jde o založení dalších nebes - v biblickém počtu už čvtrtých., (což se v textu skutečně doslova píše), je smysl úvodu Janova evangelia při srovnání se stvořitelským procesem popsaným v knize Genesis celkem srozumitelný.
Kdosi - vyšší nebesa - dávají pokyn (slovo) k Bohu (nižší nebesa), aby vykonal tvůrčí práci. Je zde popsán akt stvoření, a to zcela shodným způsobem, jako to činí kniha Genesis. Čili:
„Na počátku bylo Slovo (vysoká idea, projekt), to slovo bylo k Bohu, (sděleno? sesláno? Nejvyšší sesílá projekt [návrh] II. nebesům), to Slovo bylo Bohem (nabylo moci? návrh byl přijat). To bylo na počátku k Bohu (sděleno? sesláno? I. nebesům; projekt předán k realizaci). Všechno vzniklo skrze něj a bez něj nezačala existovat ani jediná věc.“ Proces realizace pak konkrétně vypadal takto:
Zde je slovo skutečně sdělováno (směřováno) k někomu (k Bohu). Nemůžeme se totiž domnívat, že Bůh v Genesis říká své příkazy jen tak „do větru“, jak si to teologie tradičně vykládá. Bůh není žádný kouzelník a Bible není pohádková knížka. Sdělené slovo (příkaz) musel někdo přijmout a vykonat. Někdo, kdo je toho schopen, kdo má potřebné znalosti a ovládá potřebné technologie - Bůh (zde malakim, 1. nebesa).
„(Pověz mi, …) Do čeho byly zapuštěny její podstavce, nebo kdo položil její rohový kámen, když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy (cherubim) a všichni Boží synové (malakim) začali pochvalně křičet?“ (Job 38:(4),6,7)
Poznámka: Tento zdánlivě banální text opět sděluje důležitou informaci, poněvadž je odrazem určitého dobového zvyku, nebo snad odrazem mentality tehdejších lidí. Srovnejme následující text: „Všechen lid, ten křičel silným hlasem, jímž chválil JHWH za položení základu JHWH domu. A mnozí z kněží a levitů, kteří kdysi viděli bývalý dům, plakali silným hlasem, když se před jejich očima kladl základ tohoto domu, zatímco mnozí jiní pozvedali hlas v radostném křiku“. (Ezd 3:11,12) Na pozadí dobového koloritu nám tento text chce sdělit, že to byli právě tito andělé (cherubim, malakim), kdo vybudovali planetu Zemi a život na ní.
Zde je tedy popsán stvořitelský proces, na kterém se podílelo vícero úrovní nebes. A to včetně Nejvyšších, která dodala projekt - Logos. V posledním kroku už není zadán žádný příkaz a stvoření člověka provádí sám zadavatel - 2. (3.?) nebesa: „A Bůh dále řekl : Učiňme člověka …“   
Poznámka: Berme v úvahu, že informace v úvodních částech Bible byly sděleny lidem v jejich primitivním stavu, kdy neměli nejmenší tušení o projektování, plánování a dalších operacích spojených s takto sofistikovanou tvůrčí prací. Sdělení muselo být přizpůsobeno jejich úrovni chápání a jejich úrovni jazyka. Popisy složitých procesů byly nahrazeny nebo znázorněny nejjednoduššími pojmy jako slovo, duch, světlo atd. Tato úroveň sdělení pak může dělat problémy při jejich dnešní interpretaci.   
IDEA LOGU
Egyptští a antičtí myslitelé rozpracovávali již dlouho před příchodem Krista jakýsi koncept, jehož ústřední ideu nazvali Logos. Tento koncept měl vyjadřovat jakýsi univerzální princip projevující se v celé přírodě, který učenci jejím pozorováním vytušili Podobně i dnešní astronomové rovněž hledají jakýsi univerzální princip, který tuší a který by měla vyjádřit tzv. Teorie všeho.. Existovalo několik verzí tohoto konceptu.
Dnes asi nejznámějším protagonistou teorie Logu byl řecký učenec židovského původu Filón Alexandrijský. Ten si uvědomil, že koncept Logu by se dal aplikovat i na Starý zákon Filón si všimnul, že antická teorie logu velmi dobře vyhovuje starozákonní představě moudrosti, především její personifikované podobě z knihy Přísloví 8:22-31.  a celkem úspěšně na této aplikaci pracoval.
Pisatel Janova evangelia byl zjevně seznámen s touto problematikou a termín Logos na stvořitelskou ideu velmi vhodně použil.
Naše Bible termín Logos překládají v úvodu Janova evangelia jako „slovo“. To je ovšem jen okrajový význam tohoto mnohoznačného řeckého výrazu.
Podívejme se na to, co k tomuto výrazu říká Biblický slovník od Adolfa Novotného:
Logos: příbuzné slovesu legein (sbírati, počítati, vypravovati) a jeho už jen řídce používaný prvotní význam je sbírka, soubor. Častěji se používá ve významu počet (výpočet), účet ale také schopnost myslit, rozum a odtud i rozumnost nebo myšlenkové souvislosti nebo zákonitost věcí. V biblickém řeckém textu je pak nejrozšířenější jako vypravování, řeč, slovo, účet. Prvotní i vedlejší významy tohoto slova ukazují, že se při něm zdůrazňuje hlavně obsahová náplň, čili význam slova.       
REALIZACE LOGU
„Tak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi a dívali jsme se na jeho slávu, jaká patří jedinému zplozenému synovi od Otce; a byl plný milosti a pravdy.“ (Jan 1:14)
V této části výkladu se smysl toho textu již nabízí sám:
Došlo zde k dílčímu naplnění dávného projektu - projektu lidstva - zadaného už při stvoření planety. Ztělesněním toho projektu byl člověk Ježíš Kristus.
Byl prvním, který dosáhl duchovních kvalit potřebných pro vytvoření optimální nehierarchické spravedlivé společnosti podle příkladu třetích nebes. Do budoucna je pro lidstvo taková společnost rovněž předpovídána:
„V ten den, je výrok JHWH vojsk, budete každý volat na druhého, zatímco [budete] pod révou a pod fíkovníkem." (Zach 3:10)     
Je to společnost, kterou zatím právem vnímáme jako utopickou. K jejímu realizování bude nutná výchova a dosažení potřebného limitního množství jedinců obdobné kvality jakou měl Ježíš. Teprve pak bude možné navrhnout její architekturu - pokud její vznik nebude za daného stavu intuitivní. Projekt je ve stadiu experimentu, a je možné, že zatím nikdo nezná přesnou odpověď.
Jediné, co z Písem vyplývá, je to, že lidé (jako nejmladší, 0. nebesa) mají jakési predispozice dané Nejvyšším k dosažení takového vývoje společnosti. Predispozice vyšší nežli obě mezilehlá nebesa - malakim i cherubim, přičemž tato první i druhá nebesa netrpělivě čekají na výsledky tohoto vývoje. Lze se totiž domnívat, že pro malachim, stejně jako cherubim, platí totéž, co pro člověka - potřeba stálého pohybu vpřed, neboli pokroku.
Tento závěr by mohl působit poněkud sebevědomě a unáhleně; pojďme se tedy podívat na jeho další podporu v Písmech.
2.část