Kapitola 12. NAPŘÍČ NEBESY

ZÁKLADNÍ TEZE
Pojem „štěstí“ znamená v biblické ale i v obecné terminologii nezasloužený úspěch. Na rozdíl od pojmu „sláva“, jenž znamená naopak úspěch zasloužený. V souladu s tím např. Kristus ve svých „blahoslavenstvích“ Výraz překládaný v kralické bibli jako blahoslavený, je v moderních překladech vyjádřen slovem šťastný. uvádí soubor okolností (příznivých pro přijetí Božího království), do kterých se lidé dostali spíše „šťastnou“ shodou okolností, než vlastním úsilím.
„Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy." (Iz 6:3; EP)
T
ento na první pohled celkem nenápadný text nám odhaluje mnohé důležité informace. V tomto vidění je opět teologicky v nepořádku rozmístění figur.
 
Ve starověké symbolice se postavením a velikostí figur znázorňovala hierarchie. Byl to dobový zvyk - řídí se jím např. symbolika i dobře známých egyptských nebo babylonských reliéfů.
Serafové by měli podle tohoto tradičního teologického chápání stát pod Panovníkem JHWH, a nikoliv nad ním. Byly proto i snahy překládat text ve smyslu, že serafové poletují nad Panovníkem. Středověký malíř Jean de Berry proto rezignoval na doslovné znění textu a na ilustraci umístil serafy svévolně skutečně pod Panovníka JHWH! Nicméně v originálním textu skutečně stojí nad JHWH a naše české překlady tento fakt respektují.
Nicméně my už ale víme, že je to v pořádku - serafové jsou věkově a tudíž i inteligenčně nejpokročilejší ze všech Biblí popisovaných nebes, mají proto vyšší postavení a stojí správně - nad kýmsi, kdo spadá do nebes druhých, třebaže v těchto nebesích stojí na vrcholu hierarchie. Víme to z následujícího textu.
„Běda mi...  a spatřil jsem na vlastní oči Krále JHWH zástupů.“ (Iz 6:5)
Co je ale pro nás momentálně nejzajímavější, je to, že serafové volají jeden na druhého. Nelze se domnívat, že serafové ve svém prostředí nemají nic na práci a tráví čas oslavou a chvalozpěvy nebeského Krále.
Jak lze z textu vydedukovat, svatost toho Krále byla zpochybněna. Serafové po velice dlouhém období, kdy celou záležitost zkoumali, vynášejí velmi zásadní a pozitivní posudek. Potvrzují svatost této konkrétní postavy.
 To, že serafové volají jeden na druhého, zjevuje cosi velice důležitého o jejich společenském uspořádání. Informace je velice stručná, ale je patrné, že nikdo zde nedal rozkaz a ani nevydal výnos - serafové se na svém posudku demokraticky dohodli. Máme solidní důvody se domnívat, že serafové skutečně dosáhli optimálního společenského uspořádání - nehierarchické společnosti...
POMĚRY V NEBESÍCH
Písma nám o poměrech v nebesích dávají skutečně minimum informací. Ale pokud tak přeci jen nakonec učiní, lze se domnívat, že to jsou informace zásadního významu. Pokud si tedy chceme vytvořit alespoň nějakou představu o situaci nebes, můžeme to zkusit na základě těchto informací modelově učinit.
Z naší vlastní zkušenosti lze předpokládat (extrapolací), že podobné stvoření jaké proběhlo na zemi, proběhlo předtím minimálně již třikrát (v jiných dimenzích, nebesích). Podobně byla započata možná i civilizace serafim, Zde pouze v případě, že nad těmito nebesy existuje ještě vyšší instance - Nejvyšší Bůh. Pokud ona sama jsou Nejvyšším Bohem, jejich původ je pro nás zcela zahalen tajemstvím. ale téměř určitě cherubim (2. nebesa) a malakim (1. nebesa). A máme zprávu i o tom, že tyto kultury prošly vývojem analogickým tomu našemu:
„I řekl JHWH Bohové: „Teď je (bude) člověk jako jeden z nás, zná (pozná) dobré i zlé.“ (1M 3:22 EP)
Jenže člověk podle původního projektu zjevně jako jeden z Nich být neměl … !

Poznámka: Pokud tento proces absolvovala nejmladší první nebesa (elohim v Eden byli andělé 1.nebes), vyšší nebesa k dispozici zjevně nic lepšího neměla. Bůh není kouzelník, ale postupuje od jednoduchých věcí ke složitějším. Od nedokonalých k dokonalejším. Nebo z opačné strany, pokud by vyšší nebesa znala lepší vývojový program, určitě by pro vývoj prvních nebes nepoužila horší.

Poměry v nižších nebesích nejsou tak optimální jako ve třetích, protože z těch velmi stručných informací co máme, víme, že cherubim mají nad sebou vladaře:
„… spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové„Běda mi... a spatřil jsem na vlastní oči Krále JHWH zástupů.“ (Iz 6:3-5)

Poznámka: Že jde skutečně o vládce (čili pomazaného) 2. nebes (cherubim), je patrné z toho, že posudek musí činit nadřazená 3. nebesa - serafim. Navíc máme zprávu ještě o jednom pomazaném cherubovi, čili veleknězi, a tím byl ten, jehož známe pod jménem Satan. Starým Hebrejům byly tyto jejich nadřazené funkce pochopitelně sděleny v podobě jejich dobových ekvivalentů.

Andělé - malakim mají zase nad sebou knížata.
„A během toho času povstane Michael, velký kníže, který stojí ve prospěch synů tvého lid...“ (Dan 12:1)
„A v nebi vypukla válka: Michael a jeho andělé vedli bitvu s drakem a drak a jeho andělé vedli bitvu… “ (Zj 12:7)
Ve společnosti 1. nebes došlo k rozkolu a vzpouře. Došlo zde dokonce k nezákonnému jednání a uvěznění mnoha andělů atd.
„A anděly, kteří si neudrželi své  původní postavení, ale opustili své vlastní  správné obydlí, uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne.“ (Juda 1:6]
Obojí tato nebesa, a zvláště ta první, se tedy zjevně potýkají s určitými společenskými problémy, které jim znemožňují zbavit se těchto hierarchií. Pořádek zde musí být stále ještě udržován silou!
ŠŤASTNÝ BŮH
Pouze třetí nebesa, jak naznačuje Izajášova zpráva, žádné takové opatření nemají. Jak si nyní ukážeme, jejich společenství se velmi pravděpodobně optimalizovalo, přičemž nemáme zprávu o tom, kdy tohoto stavu dosáhli.
Lze ale předpokládat, že to bylo až po stvoření druhých a prvních nebes, protože v opačném případě by pravděpodobně byli schopni pomoci těmto svým synům dosáhnout téhož úspěšného výsledku - např. nastavením podmínek vývoje (výchovy). O tomto Bohu (3. nebesa, Nejvyšší?)  máme jedinou podrobnější informaci u Pavla:  
„… abys zachovával přikázání … až do zjevení našeho pána Ježíše Krista. To [zjevení] ukáže šťastný a jediný Vladař v jeho vlastních ustanovených časech, [on,] Král těch, kteří kralují, a Pán těch, kteří panují, jediný, jenž má nesmrtelnost, který přebývá v nepřístupném světle, jehož žádný z lidí neviděl, ani nemůže vidět. Jemu buď čest a věčná moc. Amen.“ (1Tim 6:15,16)
Nemáme zde sice k dispozici doslovné znění originálu, ale jen pro zajímavost - kraličtí překládají termín „jediný Vladař“ takto:
„…kteréž časem svým ukáže ten blahoslavený a sám mocný, Král kralujících…“ (1Tim 6:15)
Tento text nám sděluje důležitou informaci, a to tu, že On je
„…ten blahoslavený (šťastný)…“
Úspěchu v optimalizaci společnosti zde nebylo dosaženo nějakým plánovaným nebo projektovaným způsobem (úsilím), ale šťastně. Pravděpodobně díky skutečně velmi dlouhé době a snad shodě nějakých okolností. V opačném případě by se hovořilo v biblické terminologii o někom slavném.
A dále text sděluje nemožnost spatřit tohoto Boha lidmi:
„…jehož žádný z lidí neviděl, ani nemůže vidět…“,
tím jej jednoznačně identifikuje minimálně do úrovně serafim. Další závažné sdělení je to, že zkušenost tohoto Boha je zcela pochopitelně nepřenosná:
„… přebývá v nepřístupném světle,…“
Čili nemůže vysvětlit mladším společenstvům, která ještě neprošla obdobným historickým procesem Jen pro znázornění - podobně nemohou nezletilé děti v některých záležitostech rozumět rodičům nebo prarodičům a nelze jim to ani vysvětlit. Leccos pochopí, až samy projdou obdobnou životní zkušeností., jak svého úspěchu dosáhl.     
2.část